Podle mě je jí všude plno, ale tak taky přidám svou trošku do mlýna. Železný plamen je druhý díl série. K prvnímu (Čtvté křídlo) jsem přišla úplnou náhodou. Když jsem se v knihovně probírala právě vrácenými knížkami, zaujala mě obálka. Respektive hlavně ořízka. Je to první kniha, kterou jsem si vybrala jen a jen kvůli vzhledu. Naprosto nádherná černá ořízka se zlatými draky. Do knihy jsem nenahlédla, ani si nepřečetla ukázku a rovnou ji brala. Já vím, je to dost povrchní, ale vyplatilo se. A u druhého dílu je ořízka stejně krásná. Ta moje (respektive moje půjčená) byla černá se zlatými draky a plameny, ale co jsem si všimla, tak je vydaných i spousta speciálních edic s jinými obrázky. A ještě poslední věc k obálce, která mi udělala velikou radost - konečně, konečně je jméno spisovatelky nepřechýlené.
Ale pojďme i k ději, protože "nesuď knihu jen dle obalu". V prvním díle Violet absolvovala první rok Basgiathské akademie a spojila se s dvěmi draky a na konci zjistila, že pohádky nejsou vymyšlené. Druhý díl pokračuje tam, kde první skončil. V první části knihy se Violet vrací zpět na akademii a řeší se zde hlavně milostný vztah dvou hlavních hrdinů a taky čím dál brutálnější prostředí školy. Následně se prostředí mění a do knihy přibydou další postavy letců na gryfech a další intriky.
Rozhodně nejsilnější stránkou knihy je její konec. Ne, že bych byla ráda, že už skončila. Ale bohové (slovy Violet), ta závěrečná bitva je epická. To jsem ani nedýchala a i jsem si pobrečela. Opravdu jako z příručky správných konců knih. Už jen kvůli ní snad stojí za to přečíst si celou knihu. Ale nchci kritizovat, celá kniha byla opravdu čtivá, rozjezd trochu pomalejší, ale jak se blížila ke konci, tak tempo zrychlovalo.
A teď k mým výhradám. Je to pořádná bichle - 752 stran - což nevadí, já tlustné knihy miluju. Ale tady to bylo tak nadupané, že jsem na konci už vůbec nevěděla, co bylo na začátku. Já bych klidně ubrala, hlavně v politických otázkách, které mě opravdu nijak nezaujaly. A zadruhé v dialozích alfa páru Violet a Xadena, které byly na začátku až otravně se opakující a o ničem. Taky jsem se ztrácela v místech (což byla vyloženě moje vina, protože jsem byla líná podívat se na začátek na mapu) a v postavách. Ty jsem tedy nechytala ani v prvním díle, ale tady ještě přibyly. Některé věci mi přišly nedotažené, nějak jsem zpětně nemohla najít přesvědčivé vodítka, jak na to přišli. Hlavně tedy úplně závěrečný zlom, který jsem prostě nevěřila. Za mě to bylo naprosto zbytečné, resp. mě autorka nepřesvědčila, proč jiná možnost nezbývala. Některé záležitosti se naopak opakovaly na každých pár stranách, jako barva Andarniných šupin. Milovala jsem Andarniny puberťácké hlášky a Tairnův sarkasmus a otcovskou starostlivost. Vůbec by mě mnohem víc bavilo, kdyby tam bylo více o dracích. A v čem bych ještě přidala, to jsou vedlejší postavy. Trochu mi tady přijde, že fungují jen jako zvýraznění hlavního páru (protože žádný jiný milostný vztah tam v podstatě není) a jejich hlavním úkolem je zachraňovat Violet život a letět s ní kamkoliv řekne. Myslím, že by jim neškodilo trochu víc soukromého života, což by ale kniha byla nejspíš ještě tlustší.
Cílová skupina jsou tady nejspíš mladé ženy, ale řekla bych, že své si v tom najde každý. Můj muž ji poslouchal jako audioknihu a prostě si z toho vybral bitvy a draky a odstínil Violetiny myšlenky. Doporučuji tedy všem. Já nejsem typický čtenář těchto typů děl, ale kniha je opravdu čtivá a ten konec, jak už jsem psala, je fakt bomba.
Žádné komentáře:
Okomentovat