Květa Legátová - Jozova Hanule

Tuto tenoučkou knížku jsem doslova shltla jako jednohubku. Bylo to myslím tak dvou- nebo tříhodinové čtení. Za pár dní po knize Želary, dokud jsem měla jednotlivé postavy ještě v hlavě. Takže jsem se samozřejmě neubránila srovnání. Za mě je povídkový cyklus Želary o dost lepší. Je ucelenější a i když je tam spousta postav, jsou vykresleny celistvě, nečernobíle a z různých pohledů. Všechno v knize do sebe hezky zapadalo. Což se podle mého názoru bohužel nedá říct o tomto počinu Květy Legátové. Abych to ale hned uvedla na pravou míru, kniha se mi líbila. Opravdu moc. Jen bych chtěla více. Více emocí, více lásky, více poetických popisů přírody.

Kniha vypráví příběh mladé lékařky Elišky. Veškerý děj je psán z jejího pohledu. Musí se schovat před gestapem a tak dostane novou identitu i jméno - Hana - a odjede se svým pacientem Jozou do malinké vesničky blízko slovenských hranic. Je jí jasné, že není jiné východisko, než si Jozu vzít za muže a přežít určitý čas, než se situace uklidní. Ze začátku se Hana jen podvoluje osudu, časem ale nachází pravý klid "na samotě u lesa" a do Jozy se hluboce zamiluje. Vzhled ani jednoho z hlavních hrdinů zde není popsán a tak jsem měla celou dobu v hlavě oba herce z filmu Želary. :-)

Do postupného sbližování těchto dvou lidí je občas vložen nějaký (často ne úplně související) Hanin zážitek nebo příběh jejích sousedů. A zase ho bez jakékoliv návaznosti opouštíme. 

Kniha je opravdu tenká, má cca 120 stran. Veškerý děj a situace (a to i ty emočně vypjaté) jsou popsány věcnou formou pár větami. Žádné sáhodlouhé popisy citů ani vztahů. A i když se Hana postupně do přírody zamiluje, což dle mě přímo nabádá k poetickým popisům, žádné se nekonají. Přitom by se o tématu knihy dal napsat pětisetstránkový román. V tomto případě je toho mezi řádky napsáno více než v samotné knize. Kdybych to srovnala s obrazem, tak to byl jednoduchý náčrt, zatímco já bych chtěla krásně barvami vymalovanou krajinu. Tak asi takhle. Ale k přečtení rozhodně doporučuji. Kniha je krásná, ale moje očekávání byla nejspíš moc velká.