Velký boom severských detektivek mě naprosto míjí. Vlastně jsem tento žánr četla naposledy někdy v nácti, a to přímo jejich královnu Agathu Christie. Tím jsem skončila. Až jsem jednou narazila na Michaelu Klevisovou. A její knihy mě fakt baví. Autorka v letech 2008 a 2012 získala ceny za detektivky roku, takže psát určitě umí. Pátrací linka je pro mě v jejích knihách však příjemným bonusem. Nejvíc mě na nich lákají propracovaní a psychologicky zajímaví hrdinové a sugestivní popisy míst. Sama Klevisová o svých knížkách tvrdí, že chce, aby fungovaly i bez detektivní zápletky, a to se jí daří dokonale.
Vraní oko se navíc odehrává v místech mého dětství, na Jižní Moravě v lužních lesích plných vlhkosti, komárů a medvědího česneku. I proto jsem po ní sáhla a rozhodně nezklamala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jako tradičně od knih této autorky.
