Tereza Kramerová - Dívka s havraními křídly

Tak tohle byla jedna velká nádhera. Opět kniha pro děti, která toho spoustu dá i (a možná zejména) dospělým...

Fakt mě baví, jak ke mně věci chodí samy o sobě. Prostě jsem někde uslyšela jméno Tereza Kramerová, potom jsem narazila na název Dívka s havraními křídly a jak si tak v knihovně procházím dětskou sekci a hledám nějakou knihu pro nejmenší...vykoukla na mě zrovna tato. Tohle tedy není kniha pro nejmenší - na stránkách knihkupectví je psáno, že ji ocení děti již od šesti let, já bych ji asi dala spíše starším. Ale samozřejmě záleží na povaze dítěte i na tom, v jakém prostředí vyrůstá. 

Upozornění hned na začátku. Podle mě, aby vás kniha zaujala, je třeba splnit jeden důležitý předpoklad, a to, že jste věcem popisovaným v knize nakloněni věřit. Tedy věcem "mezi nebem a zemí" - například tomu, že na svět přicházíme s určitým posláním, že si sami vybíráme své rodiče, že existuje místo před a po životě a hlavně, že díky své mysli můžeme ovlivnit mnohé. Těm, pro které jsou tyhle oblasti úplně mimo, zřejmě bude knížka připadat jako nějaký ezoblábol.

V knize je vyprávěn příběh holčičky Miriam, která se s rodiči přestěhuje do nového bydliště. Přechod do nové školy neprobíhá hladce, zejména kvůli jednomu spolužákovi, který jí otevřeně dává najevo, že ji nemá rád. Miriam se nejprve snaží jeho zlomyslnosti ignorovat, ale protože ví, že věci se nedějí jen tak, později tuto taktiku změní a snaží se celou záležitost a všechny souvislosti pochopit a něco s nimi udělat.

Celé vyprávění je mile dětsky jednoduché a protkáno velkým množstvím technik práce s myslí. Jsou obrovským bonusem, vlastně nejspíš tvoří základ knihy. Jejich použití je hezky vysvětleno v poslední části knihy. Mně by se ale kniha moc líbila i bez nich. V celém příběhu je spousta inspirace, krásna a některé části jsem četla se slzami dojetí v očích - třeba tu, jak si Miriam vybírala své rodiče. Sama kniha je opravdu kouzelná, po čtení ve mně vždy zůstal krásný pocit klidu a radosti. Chtěla jsem si ji šetřit, ale to se prostě moc nedalo. A ty nádherné ilustrace na každé dvoustraně. Aaach... Prostě co dodat? Tato knížka je hřejivá jako podzimní večer zachumlaný pod dekou s hrnkem kakaa v ruce a teď už má pevné místo i v mé knihovně. Protože toto pro mě není kniha na jedno přečtení,  ale na opakované pročítání i hledání inspirace prolistováním.