Vysoká škola mateřství

 ...aneb další z cyklu Co mě naučilo... Tentokrát mateřství.

Zdroj: www.mother.ly

Znáte ty lidi, kteří se pyšní tím, že mají vysokou školu života? Tak to není nic proti matkám. Ty si do životopisu klidně můžou napsat vysokou školu mateřství. Sice se říká naprosto něco jiného...jeden můj kamarád tento jev ještě celkem roztomile nazývá delfíní efekt, ale taky se tomu říká vykojený mozek nebo mlíko v hlavě. Prostě a jednoduše, po porodu žena přestane používat zhruba půl mozku. Tak tohle se opravdu jenom říká. Protože všechny matky ví naprosto přesně, že mozek se po porodu změní v ten nejvýkonnější počítač na světě. A tento neustále a nepřetržitě porovnává vstupy v podobě zásob oblečení, růstu dítěte, doby posledního krmení/výměny plenky, počasí venku, ročního období, čistého a špinavého prádla, výživových doporučení pro děti, zásob potravin, zásob plenek, zásob drogerie a vyjíždí výstupy typu kompletního vyváženého jídelníčku, seznamu nákupu potravin, nutnosti praní oblečení, doby dalšího krmení/přebalování, koupení další velikosti/sady oblečení či bot, nových plenek a další a další a další. Tohle zatím, pokud jsou děti malé, pak se k tomu přidávají domácí úkoly, kroužky, věci na kroužky, věci do školy... Aby toho nebylo málo, vstupy jsou proměnlivé. Máte naplánováno, že dítě má zimní bundu v jisté velikosti, takže by to mělo plus minus vyjít. Jenže dítě si klidně najednou poskočí v růstu, zima začne o měsíc později či dříve než obvykle a počítač zase musí přechroustat jiné varianty. Nechápu, že na to ještě nikdo nevymyslel appku. Taková obrovská mezera na trhu. Budu první, kdo si ji koupí. Protože já jsem v této mateřské a domácnostní logistice naprosto beznadějná.

Navíc tento výše zmíněný program běží většinu času jenom na pozadí, protože mozek se ještě musí soustředit na aktuální věci, které se dějí v dané chvíli. Když tedy vezmeme jen ty mateřské, tak minimum je zajistit, aby dítě zůstalo celé a živé, hrát si na wikipedii a odpovídat na záludné dotazy typu co je to a proč je to a jak je to, vybrat ten nejlepší výchovný či nevýchovný způsob, jak přemístit hysterické  vztekající se dítě z chodníku mimo dosah obecenstva a vůbec reagovat na každé "mamiiiiii....!!!"

Tak doufám, že odteď už budete milosrdní k matkám, které si sakra nemůžou vzpomenout na jméno nějaké blbého amerického prezidenta. 

A k jakým profesím jsou tedy plně kvalifikované absolventky vysoké školy mateřství (kromě těch zjevných profesí typu chůvy, hospodyně nebo kuchařky)?

1. Logistika - tohle je naprosto zjevné. Po zvládnutí řízení domácích zásob a jejich včasného a bezproblémového doručení tak, aby nikdo neumřel hlady, jste naprosto způsobilí řídit logistiku celého podniku. Tady je navíc ještě všechno v počítači. Pfff, brnkačka.
2. Pyrotechnika - když uspějete s pokládáním dítěte, kterého jste uspali v náručí, do postýlky, aniž by se probudilo, je proti tomu manipulace s odjištěnou bombou naprostá hračka. 
3. Projektový management - pokud zvládnete bez úhony sebe i druhých projekt "dítě", tak věřte, že už zvládnete všechny projekty na světě. 
4. Time management - jestli dítě neumírá hladem a špínou a matka si nebalí kufry do Bohnic nebo nechystá provaz na nejbližším kandelábru, tak je její hospodaření s časem naprosto špičkové. Znamená to, že v omezeném čase zvládne dítěti zajistit jídlo, k tomu ho ještě trochu očistit, uklidit a i si trochu odpočinout. Time management na nejvyšší úrovni.
5. Kreativec - neustálé vymýšlení způsobů, jak přesvědčit dítě, aby něco udělalo (které fungují - tramtaradá - přesně jednou), vás naučí kreativitě tak, že na potkání vysypete deset různých možností prodeje.
6. Mediátorství/rozhodcovství - dennodenní urovnávání sourozeneckých a kamarádských sporů o lopatičky a autíčka, rozdupané bábovičky a žduchání na skluzavce. No, existuje snad lepší kvalifikace k vzájemnému usmiřování druhých a řešení jejich konfliktů?
7. Budhistický mnich - protože děti jsou naprosto skvělé v tom, aby testovaly vaši trpělivost a zvládání vzteku. A s věkem se jejich vynalézavost zvyšuje. Podle mě tento trénink hravě nahradí několik tisíc hodin meditací.

P.S. Jen kdyby vás to zajímalo. Ten stále běžící program v hlavách matek má dokonce svůj název, říká se mu mentální zátěž. 

Tereza Kramerová - Dívka s havraními křídly

Tak tohle byla jedna velká nádhera. Opět kniha pro děti, která toho spoustu dá i (a možná zejména) dospělým...

Fakt mě baví, jak ke mně věci chodí samy o sobě. Prostě jsem někde uslyšela jméno Tereza Kramerová, potom jsem narazila na název Dívka s havraními křídly a jak si tak v knihovně procházím dětskou sekci a hledám nějakou knihu pro nejmenší...vykoukla na mě zrovna tato. Tohle tedy není kniha pro nejmenší - na stránkách knihkupectví je psáno, že ji ocení děti již od šesti let, já bych ji asi dala spíše starším. Ale samozřejmě záleží na povaze dítěte i na tom, v jakém prostředí vyrůstá. 

Upozornění hned na začátku. Podle mě, aby vás kniha zaujala, je třeba splnit jeden důležitý předpoklad, a to, že jste věcem popisovaným v knize nakloněni věřit. Tedy věcem "mezi nebem a zemí" - například tomu, že na svět přicházíme s určitým posláním, že si sami vybíráme své rodiče, že existuje místo před a po životě a hlavně, že díky své mysli můžeme ovlivnit mnohé. Těm, pro které jsou tyhle oblasti úplně mimo, zřejmě bude knížka připadat jako nějaký ezoblábol.

V knize je vyprávěn příběh holčičky Miriam, která se s rodiči přestěhuje do nového bydliště. Přechod do nové školy neprobíhá hladce, zejména kvůli jednomu spolužákovi, který jí otevřeně dává najevo, že ji nemá rád. Miriam se nejprve snaží jeho zlomyslnosti ignorovat, ale protože ví, že věci se nedějí jen tak, později tuto taktiku změní a snaží se celou záležitost a všechny souvislosti pochopit a něco s nimi udělat.

Celé vyprávění je mile dětsky jednoduché a protkáno velkým množstvím technik práce s myslí. Jsou obrovským bonusem, vlastně nejspíš tvoří základ knihy. Jejich použití je hezky vysvětleno v poslední části knihy. Mně by se ale kniha moc líbila i bez nich. V celém příběhu je spousta inspirace, krásna a některé části jsem četla se slzami dojetí v očích - třeba tu, jak si Miriam vybírala své rodiče. Sama kniha je opravdu kouzelná, po čtení ve mně vždy zůstal krásný pocit klidu a radosti. Chtěla jsem si ji šetřit, ale to se prostě moc nedalo. A ty nádherné ilustrace na každé dvoustraně. Aaach... Prostě co dodat? Tato knížka je hřejivá jako podzimní večer zachumlaný pod dekou s hrnkem kakaa v ruce a teď už má pevné místo i v mé knihovně. Protože toto pro mě není kniha na jedno přečtení,  ale na opakované pročítání i hledání inspirace prolistováním.