Jozef Karika - Trhlina

Tak jediné, co jsem o této knížce slovenského autora věděla, byl fakt, že je to čtivý napínavý thriller, u kterého se všichni hrozně báli. V recenzích byly věty typu "vůbec jsem to nemohla číst za tmy", "obvykle se nebojím, ale u tohohle mi běhal mráz po zádech" a "od té doby se bojím chodit do lesa". Protože já jsem strašpytel, který měl problém usnout beze strachu i po zhlédnutí Akt X a do lesa chci rozhodně chodit dál, usoudila jsem, že všechno zase číst nemusím. Jenže pak jsem jednou v knihovně nenašla nic, co by mě zaujalo a zrak mi padl na Trhlinu. Tak jsem si řekla, že vyzkouším a uvidím, případně ji odložím. Ke čtení jsem udělala všechna nezbytná opatření - četla jsem jen za světla a když byl se mnou někdo v místnosti. Nechtěla jsem to riskovat. A výsledek? Bála jsem se jen na začátku, ale to spíš kvůli tomu očekávání, než kvůli samotné knize. Tak pokud byste měli k nečtení stejné důvody jako já, směle se do toho pusťte.
Autor v knize uvádí, že se jedná o skutečný příběh, který mu povyprávěl přímo hlavní aktér knihy. Kniha je dokonce často ozdrojovaná v poznámkách pod čarou a články se dají skutečně dohledat. Tato skutečnost tedy přímo ponouká ke googlování, dohledávání a ověřování informací. Spousta čtenářů se dohaduje, jestli se jedná o skutečnost nebo mystifikaci a sám autor v knize píše, že kromě toho, co napsal v úvodu knihy, se již k tomu nehodlá vyjadřovat.

Děj se točí okolo tribečské záhady. Hlavní hrdina Igor, který nemůže sehnat pořádnou práci, a tak bere co se namane, při vyklízení staré psychiatrické léčebny objeví trezor. V něm nalezne staré dokumenty týkající se jistého Fischera, který záhadně zmizel v okolí slovenského pohoří Tribeč. V sejfu jsou zároveň nahrávky rozhovorů s lékaři poté, co se muž po nějaké době opět objevil. Igor se tedy rozhodne pátrat po tom, co se v oblasti Tribeč děje a nachází další články o záhadně zmizelých osobách. Na svém blogu rozjíždí sérii článků a nakonec se rozhodne do pohoří vydat a přijít záhadě na kloub. Spolu s ním se do oblasti vydává jeho přítelkyně a další dva muži. A zbytek už prozrazovat nebudu.
Nutno říct, že Igor je vážným adeptem na cenu za nejméně sympatického hlavního hrdinu knih, takže ztotožnění a obliba hlavního hrdiny nejspíš nebude důvod ke čtení. Je pravda, že kniha udržuje v napětí, ale mě více bavila její první část. Při čtení o nahrávkách a hledání ve staré léčebně jsem se opravdu i trochu bála. Pak mě strach přešel, ale to už jsem byla zvědavá, jak to bude dál. A musím s lítostí oznámit, že pro mě namísto, aby kniha ke konci gradovala, spíše skomírala. Průběh putování i popis událostí v Tribeči byl zajímavý, ale já si říkala "tak to je jako všechno?". Tolik humbuku okolo v první části knihy typu "ale teď to teprve začne a bude to hrozné" a pak tohle. Tedy, abych to upřesnila, na Tribeč bych se nevydala, protože co kdyby, ale druhá část knihy a její konec mě poměrně zklamaly. Nebyl to úplný propadák, ale podle komentářů a recenzí jsem čekala více. Každopádně je třeba ocenit originalitu - ať už se jedná o vymyšlený příběh nebo skutečný - v československých vodách se tyto typy strašidelných knih moc nevyskytují.