Po přečtení poslední knížky Osm a zklamaném očekávání, jsem si říkala, že když Třeštíkovou, tak už jenom z knihovny. A pak jsem najednou měla čas při přestupu na pražském hlavním nádraží a jen tak se zašla podívat do knihkupectví. Nová kniha Veselí Radky Třeštíkové se tam hezky vyjímala mezi TOP 10. Ona by se nicméně vyjímala i mimo tu desítku, protože obálka opravdu zaujme. Veselá barevná obálka á la moravský folklor se ke knížce opravdu hodí. Název Veselí odkazuje na město Veselí nad Moravou, odkud autorka pochází a kam se hlavní hrdinka Eliška vrací. Zběžně jsem ji prolistovala a přečetla pár úryvků a zaujalo mě zejména moravské nářečí. No, a na cestě zpátky, příznačně z Prahy na Moravu, jsem si už knížku vezla v batohu, tedy spíš na klíně, protože jsem se do ní hned pustila. Voněla krásně.
Podle anotace je kniha o návratech domů. O tom, že když jste na konci slepé uličky, můžete buď přešlapovat nebo se vrátit. Třicetitříletá Eliška se rozhodla vrátit. Domů, k rodičům, do svého starého dětského pokoje, ke své minulosti a k sobě samé. Podle popisu jsem vůbec nevěděla, co mám čekat - příběh ženy zklamané životem a vracející se domů, příběh o hledání sebe sama a své podstaty nebo něco úplně jiného?
