Jodi Picoult - Vypravěčka

Vypravěčka mě míjela hooodně dlouho. Asi před třemi lety to byl boom a o této knížce jsem slyšela všude okolo. Ale já se na ni rozhodně nechystala. Knih o holokaustu jsem už přečetla fakt hodně, měla jsem takové holokaustové období v pubertě a na další jsem se nijak zvlášť nechystala. A dále jsem měla ještě v živé paměti poslední knížku od Jodi Picoult, kterou jsem četla a nedočetla. Tak nějak jsem se bála, že tentokrát to lepší nebude. Až si mě kniha našla, doslova na mě mrkla z knihovny mojí kamarádky. A když jsem si ověřila, že její názor na ni je veskrze pozitivní, řekla jsem si, že za půjčení nic nedám.

Možná proto, že jsem ke knize přistupovala takhle vlažně, bylo to hodně milé překvapení. V podstatě mě zaujala hned od první stránky a už jsem se od ní neodtrhla. V knize je více linií příběhů - hlavní hrdinky Sage, Josefa Webera a Sageiny babičky Minky. Do toho ještě kurzívou psaný pohádkový příběh, který do knihy jakoby vůbec nezapadá. Začnu od konce, i když pohádkový příběh, vkládaný náhodně mezi stránky, na začátku zní jaksi nepatřičně a měla jsem tendenci ho přeskakovat, postupem času se vykrystalizuje a má svůj smysl. Dokonce mě začal bavit tak, že jsem skoro chtěla přeskakovat a dočíst si první pouze tento příběh a teprve až poté celou knihu. Ale odolala jsem.

Kniha začíná seznámením se Sage, která má židovské kořeny a na skupinových terapiích se vyrovnává se smrtí matky. Sage byla pekařka a mně tyhle věc prostě baví číst, hned mám chuť jít péct různé chleby a muffiny. Právě na terapii se Sage seznámí s Josefem, který po ní jako po Židovce požaduje odpuštění a asistovanou vraždu. Odpuštění za svoje působení v SS a koncentračních táborech, kde se podílel na likvidaci Židů. Hned po úvodních seznamkách s jednotlivými postavami začíná vypravěčská linie samotného Josefa, který vypráví o svém dětství, mládí, působení v SS a jeho životě v koncentračním táboru. Příběh je podaný uceleně a v souvislostech a tak mi ho skoro přišlo i líto. Prostě se narodil v blbé době a v blbé zemi a nechal si vymýt mozek. Ale lítost mě brzo přešla a to poté, co jsem začal číst příběh Minky - Sageiny židovské babičky, která žila v Polsku v ghettu a poté se dostala do Osvětimi. Líčení to bylo skutečně bez příkras. Nečekala jsem, že mě ten příběh tak sebere, vždyť už jsem ho slyšela/viděla/četla v různých obměnách několikrát. Ale sebral a to jakože fakt. Musela jsem si při čtení dělat přestávky a knížka ve mě přetrvávala a přetrvávala. A nastolovala otázky, jak se to mohlo stát, jak se lidi mohou takto pomátnout. Navíc se mi nabízela souvislost se současnou dobou. A taky hlavně - co bych tak v podobné situaci udělala já, jak bych se zachovala.

Myslím, že Vypravěčka by měl být zařazena jako povinná četba v základních školách. A u této knihy musím říct, že si svůj věhlas a všeobecné doporučování opravdu zaslouží. Já doporučuji všemi deseti.