Hannah Kent - Agnes

Pokud nezchladí Agnes, tak zmrzlina už určitě

Agnes je ideální kniha na zchlazení do parného léta. Nejen, že studí popisem Islandu v 19. století, ale mrazí dokonce i ze samotného příběhu.
Autorka čerpala ze skutečného příběhu Agnes Magnúsdóttir, která byla posledním člověkem, který byl na Islandu popraven, v roce 1830. Hlavní hrdinka nebyla jediným skutečně žijícím člověkem v knize, spisovatelka čerpala z dobových dokumentů a snažila se věrně držet faktů. Půl roku se na Islandu probírala dobovými materiály, z kterých pak utvořila knihu. Jak moc je vyprávěný příběh skutečný či ne, už se asi nedozvíme. Každopádně předem daný nezvratný konec nenechává prostor pro naděje, že to třeba dopadne jinak a lépe. Agnesina vina spočívala v zabití dvou mužů, je tedy vražedkyně a zaslouží si trest smrti, ke kterému je i odsouzena. Vina i trest jsou tedy jasné (zejména pro všechny ostatní). V průběhu knihy spolu s poznáváním Agnes a jejího života ale zjišťujeme, že možná vše není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá.
Naprosto obrovským jednoznačným kladem knihy je její intimní líčení pocitů a emocí. Vzhledem k tomu, že emoce bohužel většinou nejsou příjemné, je to trochu těžší čtení. Zarývá se pod kůži jak islandský chlad. Musím říct, že že zejména na konci knihy, kdy je líčina Agnesina cesta na popraviště to byla vážně síla. Zírala jsem, jak autorka dokáže vylíčit pocity, které (předpokládám) nikdy nezažila. Podrobně a naprosto uvěřitelně, tak, že vás vtáhnou a vy máte chuť vběhnout na scénu a Agnes zachránit.
Dalším výrazným prvkem knihy je líčení venkovského života na Islandu v průběhu 19. století. Další věc, která je líčena poměrně hodně věrohodně. Musím říci, že jsem si řekla, že tahle knížka bude pro mě taková moderní islandská předskokanka Kristin Lavransdatter. Tento ostrov je pro mě poměrně fascinující a od pobytu v Norsku mě to severské líčení života tak nějak láká. Když je ještě zabalen do krásného čtivého obalu se zajímavým příběhem, není proč váhat.
P.S.: Opravdu zajímavá je tvorba islandských "příjmení". Tvoří dle jména otce (občas i matky) s dodatkem dóttir (dcera) nebo syn (son). Stejné "příjmení" tak mají lidé, kteří nejsou vůbec spříznění, mají jen stejné pohlaví a křestní jméno otce. Agnes tedy byla dcerou Magnúsovou.