Kateřina Dubská - Malé zázraky

Třetí přečtená kniha autorky, jejíž prvotina mě nadchla, po přečtení druhotiny jsem z toho obláčku trochu spadla a u třetí knihy jsem si řekla, že ji asi nemusím mít v knihovně. Tedy před přečtením. Po přečtení už tam má zajištěno své čestné místo.

Malé zázraky tvoří oproti prvním dvěma knihám povídky. Jedná se o povídky popisující pravdivé zážitky lidí, kteří je sami autorce knihy popsali (mimo povídky Kaple). Sama spisovatelka o nich píše, že k ní příběhy přišly samy a náhodou, většinou tak, že poslouchala zážitky jejích známých a kamarádů. Poté je požádala o svolení k napsání jejich příběhu a ten jim poslala k odsouhlasení, aby byl zápis co nejvěrnější.

Každá z povídek představuje takový malý zázrak, který se konkrétnímu člověku stal. I když mně osobně ty zázraky přišly spíše velké než malé. Povídkové knihy občas mají problém s nevyvážeností, jedna vás zaujme, druhá vůbec nebo další byste z knihy úplně vyhodili. Pro mě Malé zázraky tímto nešvarem netrpí. Jedna povídka vedle druhé jsou milým pohlazením a všechny mají dobrý konec (i když u některých záleží na úhlu pohledu). Je samozřejmé, že některé z povídek vás zaujmou více, připomenou něco z osobního života nebo zrovna zabrnkají na nějakou strunu. Určitě bych z knihy vybrala povídky, které mě v tuto chvíli zaujaly více a něco mi přinesly. Typicky to byly takové ty "ženské" povídky. Jsem si ale stoprocentně jistá, že až budu číst knihu podruhé po několika letech, najdu si v ní zase něco jiného a aktuálního.

Stejně jako v ostatních knihách této autorky, i v této najdete lehký otisk duchovna (či chcete-li esoterična či psychologična) typu rodinných konstelací a meditací. A samozřejmě opět krásná obálka s motivem stromu, i když tentokrát netypicky vyvedená. Pozitivum spisovatelky, o kterém se zmiňuji asi v každé recenzi, je poetičnost jejího psaní. Poezii sice vůbec nečtu, ale v knihách Kateřiny Dubské ta básnická slovní spojení a popisy prostě miluju.

Tmou k ní připlují strachy jejího dětství, temné rohy hrozící neznámým, které se kolem ní s rachotem stahují, postupují nezadržitelně tmavým pokojem a připomínají hrob. Je tak tíživý a dusí každičký její vzdech, tlačí se jí do úst a nemilosrdně zavírá oči a tíha náhrobního kamene ji najednou přiklopí už teď.

Přiznám se, že jsem ke knize tentokrát přistupovala bez očekávání, ale jakmile jsem přečetla první povídku, věděla jsem, že tohle je knížka, kterou si chci číst pomalu a jednotlivé příběhy postupně dávkovat a vychutnávat jako malé dárečky a pohlazení. Tak, abych si její kouzlo mohla užívat dlouho. I když má každá povídka jiné téma a jiný typ hlavní postavy, jedno mají společné. Tím je jisté uvědomění, pochopení "lekce" a aktivní přístup každého hrdiny k jeho životu. Každou z postav v životě potkal větší či menší zádrhel, díky kterému si uvědomil různé souvislosti ve svém životě a udělal vše pro to, aby jej život změnil. 

A to už je celkem velký zázrak, nebo ne?