Hluboká práce podle Newporta (a trochu podle mě)

Tento článek budiž mým osobním doplňkem ke knize Hluboká práce.
Pokud máte šanci si sami zorganizovat, kolik času budete věnovat práci a kolik zbyde na volno, dříve nebo později vás dožene snaha svou pracovní dobu co nejvíce zefektivnit. A hluboká práce vám v tom může hodně pomoci. Mně tedy rozhodně pomohla, protože jsem přesně ten typ, který začal jednu činnost, pak si vzpomněl, že musí udělat něco jiného, tak se pustil do druhé, do toho přišel email, kterému jsem se začala věnovat až jsem úplně zapomněla na tu první činnost. A v průběhu toho všeho jsem si ještě dělala mentální poznámky v hlavě, co všechno je třeba udělat. Nebo už na to mě bylo dlouho, tak jsem si zaběhla odpočinout na facebook nebo čtení zpráv.

Pro začátek a zorientování, autor rozděluje činnosti, které vykonáváme na hlubokou práci (to je ta, ke které je potřeba plné soustředění a nasazení všech vašich schopností, nutnost zabrání se do práce bez vyrušování, např. psaní knihy nebo studijního textu, nebo dělání výzkumu či složité analýzy) a mělkou práci (zjednodušeně tu, u které se nemusíte plně soustředit, ale klidně si k ní můžete pustit vypalovačky na youtube - jedná se například o vyplňování tabulek, rutinní vyřizování emailů a další). Newport toto rozvádí a definuje mělkou práci tak, že ji může dělat téměř každý a hlubokou práci, ke které potřebujete delší studium, odbornost a zkušenosti. Obecně kniha pracuje s předpokladem, že chcete být ve svém oboru nadprůměrní a stvořit něco výjimečného, což můžete dokázat díky hluboké práci. 

Mně osobně stačí abych svou práci dělala kvalitně, efektivně a nemusela věci honit na poslední chvíli. Hranice mezi činnostmi pro hlubokou a mělkou práci není ostrá, tudíž s rozdělováním může někdo mít problém. Já pro sebe jsem si rozdělení zjednodušila - protože občas i odpovídání na komplikovaný email nebo tvorba tabulky/rozpočtu zahrnuje nasazení všech mých znalostí a zkušeností a vysoké soustředění - a hlubokou práci si pro sebe definovala hlubokým soustředěním bez vyrušování a skákání z jedné činnosti na druhou.

V knize je doporučováno mnoho různých forem vykonávání hluboké práce od mniššké (kdy se v podstatě na nějakou dobu vypaříte a věnujete se jen hluboké práci) až k "občasné" (kdy prostě hluboce pracujete, kdy je možnost). Většině lidem asi bude v této době vyhovovat spektrum bližší druhé možnosti a naplánuje si bloky hluboké práce. Autor doporučuje bloky hluboké práce v délce 90 minut s následným odpočinkem nebo vystřídáním mělkou prací. Zároveň uvádí, že v možnostech člověka, který již má zkušenosti se soustředěním a hlubokou prací, jsou asi 3 - 4 bloky hluboké práce denně.

Takže jak to reálně dělám já:

- zalezu a zavřu se do pracovny, na počítači vypnu webové stránky, dokumenty a tabulky (které zrovna nepotřebuji k dané činnosti) a veškeré upozorňování na nové emaily nebo hovory či sms, telefon nechám ve vedlejší místnosti se ztlumeným vyzváněním, abych viděla zmeškané hovory a mohla volat zpět

- vyberu jednu činnost, které se chci věnovat a pokud mám pocit, že mi nevystačí na celý blok, tak i případně další 

- nastavím si časovač na 90 minut a prostě se ponořím do práce, dokud mi nepípne padla. Nerozptyluji se dalšími úkoly. Pokud mi vyvstanou v hlavě, tak je buď nechám být, nebo pokud si myslím, že je to opravdu důležité, zapíšu si je do úkolovníku, tedy na lísteček.

Hluboká práce je pro mě ideální pro vytváření podnikatelského záměru k projektu, ale je dobrá i k psaní příspěvku na blog. Prostě činnosti, do kterých je dobré se ponořit a neodbíhat. Blok hluboké práce si většinou naplánuju hned ráno, protože v této době se mi prostě nejlíp pracuje.

A jaké to pro mě přináší výhody?

Za prvé se soustředím na jednu věc, kterou dělám co nejlépe. Nejsem ten typ, který by uměl přeskakovat plynule z jedné činnosti na druhou a zase zpět, aniž by mu při vracení se k prvnímu úkolu zabralo nějaký čas se zase zorientovat. Za druhé je hodně pravděpodobné, že při tomto soustředění dosáhnete flow. O tom více jindy, ale ve zkratce je to takový stav, kdy vás daná činnost plně pohltí, až zapomenete na okolí. Dokonce až tak, že najednou zjistíte, ža vlastně pracujete nějak dlouho, kouknete na časovač a zjistíte, že již dávno odbilo, ale vy máte vypnutý zvuk, tudíž jste to ani nepostřehli. A tenhle pocit fakt stojí za to. A v neposlední řadě v současném světě plném všemožných vyrušení a podnětů ze všech stran trénujete soustředění a mindfulness. Nastavení časovače je pro mě taky pojistka proti prokrastinaci a flákání. Prostě takový kouzelný efekt, kdy mozku řeknete co bude dělat a on to plní. S větší či menší snahou o nabourání. Třeba občasné nutkání podívat se kolik z těch blbých 90 minut sakra ještě zbývá.

Jak často?
Nejsem robot a v rámci rovnováhy potřebuju k řádu i neřád. Takže v podstatě dle možnosti a nutnosti. Pokud je to možné a mám ráno volno a pracovní elán, snažím se tam narvat aspoň jeden blok.
Pravidlo nepřeskakování se snažím aplikovat i na mělkou práci, typicky na odpovídání na emaily nebo vyplňování tabulek a formulářů. I když tady stačí soustředění jen napůl, snažím se podobné úkoly shlukovat a řešit jeden po druhém. Není to tak striktní jako u hluboké práce, ale pomáhá mi to při rychlosti a efektivitě.

Nabízí se námitky, že hluboká práce je možná jen v ideálním světě. Tedy v tom, kdy pracujete doma a na dveře vám nebuší děti, nebo v kanceláři, kde na dveře neklepou kolegové. V otevřené kanceláři je hluboká práce samozřejmě složitější, ale i na toto je v knize pamatováno.