Za první zmínku stojí obálka knihy. Zvenku poměrně netypicky zelená s mrakodrapem a vzducholodí. Na zadní straně přebalu je pak dobový detailní plán vzducholodi, na který přijdete při čtení jakoby náhodou.
Vango je chlapec, jehož jako malého vyvrhlo moře za jeden z Liparských ostrovů v Sicílii pouze se šátkem s jeho jménem a Mademoiselle, ženou, která o něj od té doby pečuje. Na začátku knihy poznáváme Vanga na náměstí před Notre Dame v Paříži, kde čeká na své kněžské vysvěcení. Ke kněžství se nedostane, protože znovu musí udělat to, co dělá téměř celý život - před někým utéct. Vanga se totiž neustále snaží někdo zabít. Kdo je vlastně Vango a proč ho spousta lidí chce vidět mrtvého? Kdo jsou jeho rodiče a jaké je tajemství jeho původu? Na tyto otázky kniha postupně odpovídá. Příběh je určen pro starší děti nebo mládež a tak dospělým (tedy zejména těm, kteří znají historii) určitě dojde spousta věcí ještě před finálním odhalením. Což ovšem neubírá příběhu na kouzlu. Vangův příběh se odehrává ve 20. a 30. letech 20. století v době vzducholodí, staveb mrakodrapů a v začátcích druhé světové války. A hlavního hrdinu sledujeme na cestách z Itálie přes Francii a Skotsko až do Ameriky a zase zpět do Evropy. Při zážitcích na cestách poznáváme další Vangovy přátele - kněze Zefira z tajného kláštera, kapitána vzducholodi Huga Eckenera, krásnou skotskou dívku Ethel nebo po střechách šplhající Myšici.
Vango je opět jako Tobiáš pohádkový, i když tentokrát zasažený do reálných kulis se skutečnými i fiktivními postavami a pro děj knížky přizpůsobenými skutečnými událostmi. Plně dodržuje pohádková pravidla ve smyslu odvahy, spravedlnosti a dobra, která nakonec zvítězí nad zlem, opravdového přátelství a lásky, která vše překoná. Zároveň je hodně dobrodružná, napínavá. Děj se postupně komplikuje a zašmodrchává a na rozuzlení čekáte téměř na poslední stránku.
I když má kniha téměř 700 stran, čte se lehce a udržuje čtenáře v napětí, kdy má tendenci na konci každé kapitoly nakukovat na tu další.
Malá výtka spočívá vůči českému překladu, ve kterém je poměrně dost překlepů. Zároveň, pokud bych měla udělat žebříček, Tobiáš má pro mě jasné prvenství. Možná je to ale jen proto, že byl prostě první a očekávání vůči této knize už bylo moc velké. Vango je ale další knihou, kterou se budu pyšnit ve své knihovně a velmi pravděpodobně toto čtení nebylo poslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat