Anna Bolavá - Do tmy

Přišel sychravý podzim a tak můžeme uzavřít kapitolu letních románků. Touto knihou jsem její vrata teda doslova přibouchla a ještě zamkla na několik západů.

Knihou, kterou je opravdu lepší si ponechat na podzimní nebo zimní večery. Dovolenková četba to zrovna není. Toto čtivo mi bylo doporučeno známou na facebooku a předtím, než jsem se do něj pustila, jsem si pročetla recenze. Tudíž jsem věděla, do čeho jdu. A i tak jsem si musela dát asi ve tří čtvrtinách přestávku a proložit to lehkou vtipnou Poslední aristokratkou.

Celá kniha je příběhem samotářky Anny, jejíž život se točí kolem sběru léčivých rostlin. Příběh sledujeme jejíma očima, je psán v ich formě a spolu s čtením knihy se postupně odhaluje malinký výsek jejího života. Dokonce ho líčí tak podrobně, že jsem si při čtení občas připadala jako voyer.  Kniha sleduje její život v tom nejhektičtějším období v létě, kdy je všechno podřízeno sběru léčivých rostlin. Ten je pro ni až posedlostí. Anna žije svůj život v rytmu dozrávajících bylin a střídání se počasí. Když je krásně a sucho může sbírat, když prší...vlastně ani moc nevím, co dělá, když prší, tolik byla kniha o sběru.

Foto: M. Babušík

Jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány podle léčivých rostlin, které hrdinka právě sbírá, a střídány úterky, kdy sušené byliny odevzdává. Přestože mě osobně sbírání bylin taky baví (rozhodně to ale nedělám v takovém rozsahu), nedovedla jsem si představit, o čem konkrétně tedy kniha vlastně bude. Přece to není herbář a 220 stránek je na popis bylinek opravdu hodně. Kniha je ale plná vnitřních pochodů hrdinky. I když to vypadá, že Annin život sledujete téměř minutu po minutě, přesto na sebe vše neprozrazuje. O některých věcech z minulosti se nezmiňuje schválně. Mezery jsou i v jejím aktuálním životě, který kniha popisuje. V tomto případě si však nejsem jistá, jestli bylo záměrem to utajit nebo si to prostě nepamatuje. Ovšem při čtení jsme měla i potíže odhalit skutečnost a představy či sny vypravěčky. I když, vlastně v tomto případě i sny a představy jsou pro vypravěčku skutečností.

Kniha je úplně jiná než všechny ostatní. Subjektivní ponurou atmosférou i netypickou hlavní hrdinkou. Je to přesně ten typ člověka, o němž si řeknete, že je prostě divný. Téměř každý máme ve svém širším okolí někoho takového. Radši ho nechat na pokoji. Já mám teda pro divné hrdiny a jejich příběhy slabost a díky tomu i sugestivnímu vyprávění je lehké hrdinku i její nezvyklé chování pochopit a možná si ji i oblíbit. 

Rozhodně doporučuju k přečtení. Je to ten typ knihy, z kterého si každý vezme něco svého. Velmi pravděpodobně ji také každý úplně jinak pochopí.

Autorka získala za knihu cenu Magnesia litera za prózu roku 2016.

P.S.: Na tuto knihu volně navazuje Ke dnu. Když jsem se po něm ptala v knihovně, tak mi ho paní knihovnice ochotně objednala. Prý bude ještě před Vánoci. Tak já už se těším na předvánoční dárek. Chcete recenzi volného pokračování?