Evžen Boček - Deník kastelána

Už dlouho si brousím zuby na Aristokratky (myšleno knihy Poslední aristokratka, Aristokratka ve varu a Aristokratka na koni) od stejného spisovatele. Jenže ty jsou v knihovně rezervované snad na dva roky dopředu. A v tomto případě se mi nějak nechtělo jít do rizika a knížku(y) si koupit.

Nedávno jsem objevila tuto knihu od autora a řekla jsem si, že aspoň vyzkouším, jestli mi jeho styl psaní vůbec sedne. Deník je autorovou prvotinou a vyšla ještě před Aristokratkami. I když Deník kastelána je od nich naprosto odlišný. Není to vůbec vtipná komedie spíše tak trochu (pro někoho více) strašidelný příběh o člověku, který se stal kastelánem a jeho prožívání prvních měsíců na zámku. Kniha je psána deníkovou formou a v podstatě je přesně tím, jak se jmenuje.

Evžen Boček je kastelánem na zámku v Miloticích, takže do toho má co mluvit. Otázka je nakolik moc čerpal při psaní knihy ze svých reálných zkušeností. Tohle ale možná radši ani nechci vědět.

Lenost budiž pochválena

Když jsem hledala psychologické výzkumy na téma lenosti, abych tak nějak i vědecky podpořila své osobní poznatky, bylo hodně těžké najít o ní něco pozitivního. Po delším hledání a různých kombinacích jsem se dozvěděla něco o tom, k čemu může být lenora užitečná, ale nic moc. Protože lenost není dobrá stránka. Z hlediska historie ani současnosti. Určitě už v bibli bylo něco o hříšných lenivcích, z morálního hlediska je to také odsouzeníhodná vlastnost a podle charakteristik moderního osobního rozvoje a dosahování cílů je to rozhodně něco, s čím by měl člověk velmi tvrdě bojovat. I při mém vyhledávání - nacházela jsem stránky o motivaci, o tom, jak bojovat s leností, prokrastinací a vůbec vším, co nám brání v tom být úspěšný.

Takže po krátkém úvodu - jsem líná. Asi tak nějak odjakživa. Nikdy jsem nebyla ten typ, který vstane v šest ráno, jde si zaběhat, potom se protáhne, nachystá si snídani, jde do práce, ve které efektivně a pilně pracuje, po práci na hodinu spinningu, přijde domů, uklidí, uvaří večeři, postará se o děti a o půlnoci jde s úsměvem na tváři a dobrým pocitem, kolik toho stihl, spát. Teda zatím jsem se neměla starat o jaké děti, ale víte, jak to myslím. Vždycky jsem obdivovala ty aktivní dokonalé ženy, které zvládnou všechno výše uvedené a ještě spoustu věcí navíc, a toužila být jako ony.