Moje camino - část 2

Pokračování první části.
Čím krásnější pro mě byla samotná cesta, tím horší byl návrat zpět. Pro sebe jsem si to pracovně nazvala syndrom navrativšího se poutníka a napsala k tomu příspěvek,  který se stal tím nejčtenějším v historii celého blogu. A poté ještě jeden, který ukazoval, jak z toho ven. No jo, jenže jak z toho ven jsem si uvědomila až mnohem později. Tenkrát po návratu jsem byla plně v tom. Tak nějak jsem nechtěla jsem žít svůj život, chtěla jsem se vrátit na pouť, kde mi bylo tak hezky.

Už při chůzi ve Španělsku jsem si uvědomila, že tak úplně nežiju ten život, který vlastně chci. Jak moc mě svazuje chodit každý den do práce a dělat práci, která mě vlastně tak úplně nebaví. Že to takhle nechci. Tady a teď. Že chci cestovat, chci takové pocity, jaké jsem měla na pouti, prožívat pořád. Vůbec se nedivím, že poutníci si pravidelně vytváří poutnickou závislost, která je nutí se na cestu vracet.

Moje camino - část 1

Všechny příběhy z bakalářky již byly zveřejněny a teď už zbývám jen já. Sama se sebou jsem rozhovor nedělala, přesto mě k tomuto tématu inspirovaly mé vlastní zážitky z putování.

Zrovna před několika dny se mě jedna známá ptala, co mi cesta do Santiaga přinesla a pro mě bylo hodně složité popsat slovy. Vzpomínky už jsou trochu vybledlejší a můj deník, který celou cestu podrobně popisoval, je uložený v krabici ve sklepě. Takže mi nyní opravdu zbývají jen ty vzpomínky. Těch pár je naštěstí tak silných a intenzivních, takže když se do nich ponořím, jsem zase tam...na cestě.

V době, kdy jsem plánovala cestu, jsem za sebou měla pro mě dost složitý vztah. Nebyl ani tak dlouhý, ale pro mě poměrně náročný. A já v něm tak nějak v průběhu ztratila samu sebe. Takže jsem jednou uslyšela volání pouti. Vím, že to zní trochu zvláštně, ale já věřím, že důležité věci k vám přijdou a nedají pokoj tak dlouho, dokud je neuskutečníte. A putování je jedním z těchto věcí. Šla jsem tak jednou z práce po schodech domů a najednou mě napadlo, že prostě potřebuji být nějakou dobu úplně sama a hned následující myšlenka byla, že půjdu na pouť. Nechala jsem si asi měsíc, jestli mě toto rozhodnutí nepřejde. Nepřešlo, takže jsem začala plánovat cestu.