Vladimíra Klimecká s touto svou knihou vyhrála 18. ročník Literární ceny Knižního klubu.
Mám moc ráda knihy ze světa žen. Mám moc ráda knihy, který popisují obyčejné životy na pozadí dějinných událostí. Mám moc ráda knihy, které se odehrávají na Moravě. Kniha Druhý život Marýny G. má z tohoto všechno. Tématem mi hodně připomíná Dcery, zároveň je však trochu jiná. Zatímco v Dcerách jsem se trochu ztrácela, tato kniha byla mnohem strukturovanější a jednodušší. Dcera se zase hodně věnovala otázkám ženství a mužství a jejich vzájemným pohledům a vztahům mezi nimi. Druhý život jen "prostě" líčil obyčejné životy čtyř žen.
Žen z jedné rodiny v průběhu celého 20. století - Marýny, Růži, Josefky a Fany. I když líčil je možná malinko nepřesné slovo. V knize jsou prostě jen střípky vzpomínek. Předpokládáte, že jsou tak nějak časově poskládané, ale možná taky nejsou. Bylo to přesně takové, jako když vám babička uvaří čaj z vlastnoručně posbíraných bylinek, posadíte se spolu ke kamnům a ona začne povídat o svém životě.
Tak příjemně hladivá byla tato knížka. Takže styl vyprávění se mi prostě nemohl nelíbit. I když kniha zavání starými dobrými časy, rozhodně není jen pozitivní. Život Marýny začíná někde v jejím mládí na konci devatenáctého století, což s následujícími dvěma válkami rozhodně nebylo nejrůžovější obdobím v naší historii. Navíc všechny ženy žijí na Valašsku, v Kopanicích. Kopanice proto, že aby byla půda trochu úrodnější, musela být kopána a čištěna od kamenů. Takže tyto ženy měly velmi drsný život. Já jsem si díky knize a reálnému vylíčení života v minulém století uvědomila, jak krásně se máme. Co opravdu znamená chudoba a hlad, který já jsem nezažila. Také jsem si začala všímat pomníků válečných hrdinů, které jsou téměř v každé obci a začala za nimi vidět osudy opravdových lidí, ne jen vyrytých jmen. Asi hádáte správně, nejvíc se mi líbil první a nejstarší příběh Marýny. Růža už vyprávěla o době komunismu a Josefka byla tak nějak mezi tím. Příběhy těchto tří žen jsou z historie, na rozdíl od současného příběhu Fany, který jako kdyby byl v knize tak trochu navíc. Ale pro mě nebyl, hezky zarámoval a doplnil příběhy všech ostatních žen. Doplnil kontrast mezi dnešním životem a našimi starostmi a životem a starostmi z doby našich babiček. Pouze tento poslední příběh působil trochu skromně a popelkovsky svou krátkostí a malou hloubkou vůči dalším třem příběhům, které popisovaly celé životy zmiňovaných žen a včetně jejich rodin.
Když jsem si jen tak pro zajímavost četla ostatní recenze, narazila jsem na udávanou podobnost knihy se Žítkovskými bohyněmi - souvisí spolu svou ženskou otázkou, krajinou i těžkým osudem žen. Pro mě osobně jsou však bohyně o pár příček výše. Přesto rozhodně Druhý život Marýny G. doporučuju. Na dlouhé zimní večery u krbu nebo aspoň ústředního topení s dobrým čajem je ideální. No, a trochu stereotypně, myslím si, že toto bude kniha spíše pro ženy.
Pokud by se vám kniha líbila pod stromeček, zkontrolujte ceny tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat