Dobrovolně jinak

Poslední příspěvek o lekcích, které nás pouť učí, mi připomněl moje vlastní putování. Ve Španělsku jsem s sebou měla všechny věci dvakrát - dvě trička s krátkým, dvě s dlouhým, dvoje kalhoty, dvoje ponožky. Výjimkou byla jedna bunda a asi patery kalhotky. Bylo to snadné, jedna sada na chůzi, druhá sada na odpočinek. Když byla sada na chůzi až moc špinavá nebo smradlavá, použila jsem občas sváteční sadu i na chůzi. Jednoduché jako facka. Pak jsem přijela domů a úplně si vzpomínám na ranní bezradné postáváním před skříní. Nebyl to takový ten typický problém s plnou skříní avšak nemožností najít cokoliv vhodného na oblečení. U mě to byl problém opačný, milion možností a já nevěděla, co si z nich mám vybrat. Dokonce mě doslova OBTĚŽOVALO přemýšlet nad tím, co si mám obléct. 

Zdroj: www.wikipedie.org

Nevím, jestli je to tím, jaký život žiju a s jakými lidmi se stýkám (řečeno slovy Samotářů), ale poslední dobou na mě všude bafají různé zmínky a příspěvky o tom, jak žít jinak. Méně konzumně, ekologičtěji, ekonomičtěji, s respektem k ekologickým, finančním i vlastním zdrojům.

Připadá mi, že po době, kdy lidi konečně nemuseli stát frontu na banány a čekat tři čtvrtě roku na nové auto, se kyvadlo překulilo na druhou stranu. Najednou bylo všeho dostatek a hlavním cílem bylo mít nejnovější televizi, nejznačkovější oblečení, spoustu peněz a jezdit na drahé dovolené. Není se čemu divit, po nedostatku všeho byl najednou dostatek - předmětů, možností, zážitků. A po tomto se kyvadlo mezitím posunuje někam do středu možná směrem k vyváženosti. Spousta lidí už zanechala nájezdů na supermarkety a radši zajdou na trh nebo si vypěstují svoje ovoce a zeleninu. Tady malou odbočku - nedávno jsem slyšela o úvaze, že ty rajčata, která vůbec nechutnají jako rajčata, se nazývají rajčata. Kdežto ty, co prostě chutnají jako normální rajčata, se nazývají organická rajčata, bio rajčata, lokální rajčata. A tyto dva druhy rajčat jsou naprosto rozdílné. Nemělo by se z hlediska logiky věci nazývat jako rajče všechny ty bio místní organické rajčata z trhu a naopak ty divně dokonalé naprosto nijak nechutnající plody označovat jako snaha-o-rajče nebo ještě lépe amarounové rajče?

Ale vraťme se ke kyvadlu. Najednou se bestsellerem stává knížka o tom, jak se zbavovat věcí, jak vyprodukovat co nejméně obalů, jak využívat zbytky apod. In a cool je najednou pěstovat si svoje ovoce a zeleninu, když už nemáte zahradu, tak aspoň na balkoně nebo parapetu a vařit doma a bez polotovarů a různých zlepšovadel.

A tímto megadlouhým úvodem se dostávám k fenoménu, na co jsem nedávno narazila a o čem jsem chtěla psát, což je dobrovolná skromnost. Dobrovolná skromnost je styl života, kdy lidé dobrovolně omezí svou spotřebu. Ať už kvůli ekologickému smýšlení a šetření přírodními zdroji nebo kvůli tomu, že chtějí svůj čas věnovat něčemu jinému než vydělávání peněz nebo jim jednoduše připadá nesmyslné hromadit další a další věci. K dobrovolné skromnosti mohou vést také duchovní a spirituální příklony, ať už křesťanská chudoba nebo buddhistické nelpění. Další to dělají z obdivu ke starým časům, kdy se ale spíše jednalo o nucenou skromnost. Někteří lidé také nechtějí podlehnout současnému kapitalistickému vyděračství a kvůli drahému způsobu života vydělávat peníze jako křeček v kolečku.

Zdroj:www.flickr.com

Mimochodem - a další odbočka - v psychologii existuje termín hedonic treadmill (treadmill je v angličtině to křeččí kolečko), který označuje tendenci lidí vracet se po negativních propadech i pozitivních nárůstech na stejnou úroveň štěstí/spokojenosti jako před událostmi, které propady/nárůsty způsobily. Prakticky řečeno, pokud si říkáte, že budete šťastní, až budete mít nové auto nebo větší dům, tak nebudete. Jenom na chvilku, protože po určitém čase si na nové auto i dům zvyknete a vrátíte se na předchozí úroveň štěstí. A abyste byli opět šťastnější potřebujete vydělat více peněz, abyste mohli mít novější auto a větší dům a tak dále a tak dále a už běháte dokolečka jako zmíněný křeček. Aneb pro anglicky mluvící viz obrázek.

Abych zmínila i opačnou stranu středostavovské dobrovolné skromnosti. Musí tedy existovat i nedobrovolná skromnost, tedy ta, kdy prostě nemáte na vybranou. Rádi byste si koupili auto nebo drahou dovolenou, ale nemáte na ně peníze. Dobrovolnou skromnost provozují většinou lidé se středním nebo vysokoškolským vzděláním, kteří mají na to, aby vydělali více peněz na všelijaké nejmodernější nástroje a přístroje, oni se jich ale dobrovolně vzdají. A samozřejmě existují také různé úrovně skromnosti - pro někoho je to život na samotě u lesa bez teplé vody tekoucí ze sprchy u někoho prostě to, že občas omezí svou pohodlnost a nejede do práce autem ale MHD. 

Je to tak jak to je. Vždycky mi přijde až legrační potřeba vědecky zkoumat prostý lidský selský rozum. Když jsem psala bakalářku, jednou z oblastí výzkumu byl i vliv přírody na psychiku člověka. Jeden výzkumník ve studii tvrdil, že lidem musí být vědecky podloženo, že příroda má pozitivní vliv na psychický stav a přesně proč, jinak si to prý neuvědomí. To mi přišlo poměrně odvážné tvrzení, já si myslím, že většina lidí prostě tak nějak intuitivně ví, co jim pomáhá a co jim škodí. Někdo má radši více pohodlí někdo méně, jeden potřebuje více věcí věcí a druhý zase méně. Aneb jak říká moje mamka (a maminky mají vždycky pravdu), nejlepší je zlatá střední cesta. Jen ta střední cesta je pro každého jinde a každý si tu svoji musí najít sám. :-) 

Pokud se o dobrovolné skromnosti chcete dozvědět více, českou odbornicí je Hana Librová, a když si zadáte její jméno do vyhledávače, najdete spoustu informací z jejích výzkumů včetně knih, které o tomto pojednávají.