 |
| Zdroj: www.databazeknih.cz |
V rámci psychické regenerace po státnicích a představě letního čtení na dece na zahradě jsem v antikvariátu sáhla po této knížce. Woodová je tradičně čtivá a odpočinková a ani tady jsem nesáhla vedle. I když je kniha poměrně tlustá, celkem 407 stran, přečetla jsem ji v rámci odpočinku asi za tři dny.
Příběh cestuje spolu s hlavní hrdinkou - léčitelkou Selené po celém světě. Selené se z domova v Sýrii postupně dostane do pouštního města Magny, k pouštním beduínům, do Persie, starověkého Babylonu, Jeruzaléma i Alexandrie. Nakonec skončí v Římě v době císaře Claudia. Na začátku jsou její dobrodružství vyprávěná pomalu a poctivě, s přibývajícím počtem stránek jako kdyby se autorka lekla, kolik už toho napsala a bere to trochu zhurta. A tak najednou hlavní hrdinka zestárne o pět let a ocitne se v naprosto jiné zemi.
Jak je u Woodové dobrým zvykem, příběh je krásně čtivý. Do děje jsou zakomponovány opravdové i fiktivní historické postavy a události. Právě ta fiktivnost dohromady se skutečnými postavami v knížce malinko mate, přece jen nevíte, co je vymyšleno a co je pravdivé. Pokud tedy nejste historický znalec. Potom možná budete nad knižkou kroutit hlavou a znechuceně ji odložíte. Já historický znalec nejsem, takže pro mě zas nebyla tak důležitá historická a faktická správnost a brala jsem knihu jako beletrii. Co mi trochu vadilo byl můj neustálý pocit, že už jsem knihu někdy četla. I když jsem byla přesvědčena, že nečetla. A potom jsem si vzpomněla na velmi podobnou knihu od stejné autorky. Myslím, že to byla Had a hůl. Zkrátka jsem tak nějak měla celou dobu při čtení pocit, že autorka vykrádá samu sebe. Což se asi při tom množství knížek prostě občas stane, no. Z čeho jsem naopak měla při svém naladění radost, byly časté odkazy na Bohyně různých náboženství a vyznání i popis zvyků v některých zemích té doby.
I když jsem knížku mírně sepsula, rozhodně jsem ji přečetla jedním dechem. Je to prostě ten typ knížky s trochu nasládlou růžovou knihovnou, nekončícími dobrodružstvími a zvraty, kdy vás kniha připoutá a vy hltáte stránku za stránkou. No, i když přiznávám, že nějaké zvraty byly i na mě už trochu moc. V rámci spisovatelčiných děl byla pro mě trochu slabší, ale obecně rozhodně nadprůměrná. Ideálně servírována na dece rozprostřené na trávě, se slunečními paprsky hřejícími do zad a mojitem nebo ledovou kávou na dosah. Také bude chutnat za oknem za doprovodu klapotu dešťových kapek.
A pokud si chcete toto letní čtení dopřát, můžete tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat