Žienka domáca

Žienka domáca je jednou z mých ženských částí. Je to přesně ta část, která zůstala trčet kdesi v době našich prababiček a její životní náplní je vytvářet teplo domova pro svoji rodinu. Nutno říct, že o sobě dala vědět teprve nedávno, asi v rámci syndromu hnízdění. A jak se projevuje? Na facebooku poctivě sleduju stránky venkovského bydlení a skandinávského stylu a áchuju u všech fotografií. V odpočívací místnosti v sauně si vždycky k lehátku nanosím všechny časopisy o bydlení, které tam najdu, a prohlížím si obrázky.

Po tomto úvodu se mi nikdo nemůže divit, jaký jsem ve svém novém vesnickém bydlení viděla potenciál. Kamna v kuchyni, kamna v budoucím obyváku, dřevěná podlaha, široké parapety u oken. No, samý luxusní materiál k zútulňování.

Na obrázcích v katalozích to vypadá krásně - plápolavý oheň, krásná dřevěná podlaha, staré vystavené nádobí. Takže poctivě zútulňuju - svíčky v každé místnosti, vlastnoručněstrojově ušité podsedáky (na ty jsem fakt pyšná), andílci, bylinky, kytičky atd. atd. Jenom... Jestli moje vnitřní žienka domáca něco miluje, tak pohled na uklizený dům. Nejlépe poté, co byl předtím hodně zabordelený. Ať to jde poznat, když už uklízím, no ne? Když jsme se nastěhovali, tak jsme všechno poctivě vygruntovali, vymetli pavučiny a vydrhli dřevěné podlahy. Za dva týdny jsme se náhodou podívali pod postel a tam jsme našli chuchvalce prachu, jako kdybysme rok neuklízeli. Za tři týdny jsme začali nacházet další pavučiny. Asi po měsíci to vzdávám a smiřuji se s tím, že tento dům je prostě neukliditelný. Dřevěné podlahy jsou úžasné, ale jakmile už je trochu starší a prochozená, prostě pořád vypadá jako špinavá. Dalším kamenem úrazu jsou mezery mezi jednotlivými deskami, do kterých vám vždycky všechno spadne. To bych musela každý týden uklízet na čtyřech a se špilkou žďárat mezi prkny. No zase tak domáca nejsem. Dřevo má úžasnou vstřebávací vlastnost, takže když vám tam kapne olej, už ho prostě odtud bez vybroušení nedostanete. Maximálně se ho můžete snažit "rozmáznout do ztracena". Snažit se můžete, ale stejně se to nepodaří. Takže zbývá leda dělat, že dalmatinová dřevěná podlaha je nejnovější trend v domácím designu. Takže až k nám někdo přijde...fakt nejsme takoví bordeláři.

Další výsadní oblastí žienky domácí je péče o hladové krky. Samozřejmě žádné polotovary, pouze poctivá domácí jídla. Dokonce i já, která jsem vždycky tvrdila, že nádobí je ten nejhorší dárek, který může žena dostat, jsem si na Vánoce přála palačinkovou pánev. Na plese jsem jásala, když jsme vyhráli wok. Jen pro jistotu - pro dárky od partnera pořád platí, že nádobí a podobné věci nepovažuji za dárky. Mimochodem palačinková pánev je vážně úžasný vynález. Šla ke své babičce do učení a už umím dělat domácí nudle. Poctivě peču kváskový chleba. A tolik polévek, co jsem tu uvařila, jsem neudělala za celý život. Mimochodem kuchařky a foodblogy jsou také moje oblíbené čtivo. Teda já je vlastně nečtu, prohlížím si jen obázky. Nevím proč, ale mě to hrozně uklidňuje. Asi to budou příznaky stále přetrvávající orální fáze (viz Freud) anebo asociace z dětství, kdy nám mamka láskyplně a výborně vařila a pekla. Kvůli magazínu Albert jsem schopna ve frontě předběhnout důchodce.A Ditu P. si dávkuju za odměnu. Kombinace vaření a francouzské červené knihovny, to musí každá žienka domáca milovat.

A kapitolou sama pro sebe je samozřejmě zahrada. Jako malá jsem milovala, když jsem ráno mohla vyběhnout na zahrádku a nasnídat se přímo na ní. Takže jsem se stala nadšenou zahradnicí. Začala jsem s ředkvičkami a rukolou, resp. roketou, kterou miluju. Tyto rostliny se doporučují pro děti jako začátečnické. Druh blondýnky zahradnické jsou asi ještě pod dětmi, protože... Samozřejmě už si z dětství nepamatuju systém setí, sazení a rozsazování, ale internet prý ví všechno. Ale v tomto ohledu nevím...asi budou zahrádkáři nějaká elita, protože jinak si nedovedu představit, proč na internetu nejsou blbuvzdorné návody typu - udělejte takhle hluboké důlky, takhle daleko od sebe a do těch nasypte tolik a tolik semínek, když vám vyroste tohle, je to správně, když to vypadá jinak, je to plevel. A dodatky jako jsou u praček - když se vám děje tohle, znamená to tohle a udělejte tohle, abyste se toho zbavili. Na internetu najdete samé spony a jednocení... Já ředkvičku nejprve vysela asi pětkrát hlouběji než jsem měla. Tak jsem ji poté přesela, aby mi vyrostly asi dvoucentimetrové lístky, které jsem nadšeně s metrem na záhonu (mají být prý 5 cm od sebe) protrhala, aby mi následně nějaký brouk (nebo co to bylo) proděravěl listy a všechny ředkvičky umřely. Roketě jsem dávala více šancí, a chodila ji nadšeně kontrolovat na záhony. Když začaly rašit rostlinky, pocítila jsem první zahrádkářskou hrdost pošramocenou ředkvičkami. Sice jich bylo málo, ale něco tam je...supeer. Moje nadšení pohaslo, jakmile jsem zjistila, že stejné rostlinky bují po celém záhoně a roketa to teda nejspíš nebude.
P.S.: Mimochodemv rámci spravedlivého dělení vnitřních rolí žezlo převzala svědomitá studentka a žienka domáca se tak poslední měsíc zmůže maximálně na povzdech, že ta vana už by fakt potřebovala umýt, záchod začíná trošku smrdět a jíst každý den těstoviny s tuňákem taky není žádná hitparáda... No, nebylo jí to moc platné.