Venkovská panička

Tak už je to oficiálně tady. Už dva měsíce sleduju na facebooku stránku s venkovským designem bydlení a teď je to tady. Je ze mě vesničanka. Tedy abych neubírala vážnost místní obci, spíše městysanka. Tak dlouho jsem měla romantické představy o domečku a zahrádce, až mi byly láskyplně splněny. Ale tak nebudeme s tím plněním přání troškařit, ne? Domeček? Rovnou jsem dostala celý mlýn. Teda naštěstí ne až tak doslova, není můj a zatím z něj obýváme jen dvě místnosti. V romantických dětských vzpomínkách vypadá dům mé prababičky, kde topila dřevem (a to jen v jedné místnosti), spala pod péřovýma peřinama a vodu ohřívala na kamnech, prostě krásně. Naštěstí této obrovské romantiky jsem byla ušetřena a my máme tekoucí teplou vodu, sporák i troubu. Dokonce i splachovací záchod. Vlastně jediné, co z těch dob zůstalo, je topení dřevem. A taky ty peřiny.

Gillian Flynn - Zmizelá

Při každém putování mi chyběla jiná věc. Poprvé to byla možnost "se načančat", podruhé zcela přízemně nějaké vynikající jídlo a potřetí to byly knížky. Záznamové knihy se vzkazy na různých místech mi to trochu vynahrazovaly, ale přece jenom knížka je knížka. Jenže, když si nesete celý svůj domeček na zádech, tak si sakra rozmyslíte, jestli v něm nosit i knížku. Zcela nelogicky navzdory mému snažení o vyházení jakýchkoliv zbytečností, jsem měla batoh pokaždé těžší a těžší...takže knížku už fakt ne. Když mi zbývaly tři dny do odletu a já už věděla, že nikam putovat nepůjdu, tak se moje knihomolská závislost projevila naplno. Chodila jsem do knihkupectví a zkoumala, co bych si koupila, jenže... Jenže Norsko. V Norsku je všechno třikrát dražší, knížky nevyjímaje. Navíc se mi na konci dovolené už trochu tenčil rozpočet. Tak jsem setřela slinu a odolala.

Poslední dny jsem trávila u známé a odpočívala. A jak to tak u lidí bývá, známá měla knihovna. Vrhla jsem se na jedinou anglickou knížku jako abstinující alkoholik na skleničku. Tady tato kniha mě sice moc nezaujala, ale bylo to ČTENÍ. Konečně. Opravdová kniha. S dějem. A stejně jako abstinujícímu alkoholikovi jedna sklenička nestačí, tak i moje knižní závislost se už nedala udržet na uzdě. Aneb kdo jednou ochutná... Jakmile jsem na letišti zjistila, že moje letadlo má hodinu a půl zpoždění, zamířila jsem nejprve pro kávu a okamžitě poté pro knížku. Dlouze jsem vybírala mezi Ty a Zmizelou. Zmizelá mi z jednotlivých úryvků přišla přece jen míň psycho...i když po přečtení celé knihy už nevím. 

Tak tolik k úvodu.

Ale co napsat k Zmizelé, abych nespoilerovala a neprozradila hlavní zápletku?  

Tak za prvé se přidám ke spoustě nadšených čtenářů a rozhodně můžu prohlásit, že je čtivá. Pro mě od první stránky. Od té doby, co jsem ji otevřela, a jen občas zvedla hlavu, jestli se u brány nesrocuje větší dav lidí a letadlo neodletí beze mě. Potom, co jsem nastoupila do letadla. Potom, co jsem nastoupila do autobusu. A kdybych nebyla slušně vychovaná a nevěděla, že když se setkáte s kamarádem, máte konverzovat, četla bych dál.

Hlavními postavami jsou Nick a Amy. Mladí manželé, kteří se ve vyprávění poctivě střídají. Amyino povídání známe jen z jejích deníkových záznamů, protože hned na začátku knihy zmizí neznámo kam. Amyiny deníkové záznamy a Nickovo povídání nám pomalu rozkrývají jejich vztah a manželství. Amy je "cool girl". Je ženou, která je za každých okolností milá, příjemná, hodná a hlavně vždy a všude dokonale v pohodě. Nevadí jí, když její partner nepřijde na domluvenou schůzku. Nezlobí se, když ztratí práci a nejen, že nehledá novou, ale začne pít a hrát počítačové hry a utrácet její peníze. Občas svému manželi láskyplně připomene, že by měl jít navštívit nemocnou matku. Nick je normální muž. Normální muž, který tak nějak po pěti letech manželství už své ženě nerozumí. Nesnáší honby za pokladem, které mu s láskou pravidelně pořádá na jejich výročí svatby, protože si nevzpomene na veškeré pro Amy důležité momenty jejich vztahu a tudíž se k pokladu nedostane. Neví, co si jeho žena myslí. Hlavně, co si myslí o něm, ale tak nějak tuší, že nic hezkého to nebude. Neví, co si vzájemně udělali. Ale něco to asi bude. A postupně se dozvídáte, že je Nick možná i vrah. Aspoň na to v průběhu vyšetřování Amyina zmizení vše ukazuje. Jen Nick se nechce přiznat a tvrdí, že je všechno omyl. 

A vy v průběhu čtení tápete mezi jedním a druhým. Občas fandíte Amy, občas fandíte Nickovi. Občas vám přijdou divní oba dva. V půli knížky se všechno otočí a najednou je to jinak. A o  pár kapitol dále zase zvrat a tak dál. A vy už si jen říkáte, no, ty kráso. Doufám, že takhle já nedopadnu. Respektive, tohle jsem si říkala já. Vy si možná budete říkat - no, teda, ta Flynn to dobře vymyslela.

A vymyslela opravdu moc dobře. Autorka si prý při psaní lepila lístečky po celém pokoji, aby na nic nezapomněla a nespletla se v čase. A kniha tomu odpovídá. Je hodně dobře propracovaná. Moc hezká psychologie postav, kdy nikdo není černobílý. Každá postava má v sobě více rovin, ať už dobrých nebo špatných. A rozhodně originální a osobitý příběh. Pro mě to byl, pokud se nemýlím, první čtený thriller. A musím vyseknout poklonu pro autorku, protože já bych to takhle hezky rozhodně nevymyslela.

Pokud nejste rádi-čtoucí a popis vás zaujal, tak kniha byla i v roce 2014 zfilmována pod stejným názvem. Ale pokud si chcete přečíst knížku, na film předtím rozhodně nekoukejte. Připravíte se o spoustu překvapení.