J. D. Salinger - Kdo chytá v žitě

Tato kniha se ke mně dostala v rámci "putovnej knižnice, cesty tam a zase späť". Jednou jsem tak šla z angličtiny a našla ji ležet na parapetu okna na Filozofické fakultě. Koukla jsem na ni a šla dál. Poté jsem se pár schodů vrátila a vzala ji s sebou do mrazivé zimy. Téměř osudové setkání.

Jak možná mnozí ví, je to klasika. Možná součást povinné četby. Věděla jsem o ní, že existuje, ale vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Víte, že tato kniha byla zakázaná v USA? Prý byla nalezena u atentátníků Johna Lennona i Ronalda Reagana. 

Takže něco na té knížce musí být...

Já jí dala 90 stran a nenašla to. Možná to bude skryté někde v zadní části. Ale tak nějak jsem u té devadesáté stránky zhodnotila, že můj čas je na tuhle knihu moc drahý.

Možná problém byl, že jsem se s hrdinou vůbec neztotožnila. Ale i když se neztotožníte, může vás aspoň daný člověk bavit, třeba tím, jak je jiný než vy. Tenhle případ to bohužel taky nebyl. Holden byl podle mě malé rozmazlené děcko, které jen kritizuje svět okolo sebe a všichni okolo něj mají nějaké vady.

Děj se v knížce v podstatě nevyskytuje. Prostě je to jen vyprávění jednoho mladého kluka o jeho životě a o tom, co prožívá. Do toho pořád používá své oblíbené slovo "bohatstvo" - četla jsem ji ve slovenštině - nahrazující různé variace od tý jo, ty kráso, no teda, super. Bohatstvo jsem nacházela průměrně na každé stránce a já při každém jeho přečtení obracela oči v sloup více než u vnitřní bohyně v Padesáti odstínech šedi. Prý to ale není o ději, ale o myšlenkách, které tam jsou.  Tak nevím, možná kdybych tu knížku četla ve třinácti, byla bych nadšená, jaké jsou tam myšlenky. Jak jsem pochopila, myšlenky se mají vyskytovat v psychologii postavy a jejím kritickém pohledu na všechny a všechno. Myšlenek jsem několik zachytila, ale že bych si řekla "hmm, to je zajímavé" tak to ani jednou. Jen nuda a občasné protočení panenek u "bohatstva". To je tak všechno, co mi těchle 90 stran dalo. Tudíž ji posílám zase po větru dále.
Pokud by o ni měl někdo zájem, dejte vědět. Povím Vám, kde bude povlávat.

Škatule, škatule, škatulkujte se

Je tohle ta "správná žena"?

V poslední době jsem se pohybovala ve dvou naprosto odlišných prostředích. Na jednu stranu jsem studovala Gender, tedy v podstatě feminimus a emancipaci, a na druhé straně jsem se dostávala mezi lidi, kteří hledají podstatu ženství a mužství. Téměř opačné protipóly. Ve škole jsem se dozvídala o tom, jak ženy bojovaly, aby nemusely stát pouze u sporáků, ale na druhé straně mi bylo říkáno, že bych se jako žena měla k tomu sporáku s radostí vrátit. A proč? Protože je to přirozené. A proč je to přirozené? Protože to tak vždycky bylo. Už v pravěku. A kdyby se náhodou zjistilo, že v pravěku to bylo jinak, pořád máme v záloze zvířata s nám blízkým DNA, která to dělají právě takhle. A potom je ještě jeden trumf v rukávu...teprve pak totiž můžete potkat toho správného muže/správnou ženu.

Přiznám se, že jsem na přirozené rozdělování poněkud alergická. Takové to proč ženy neumí číst v mapách a muži nemluví. Protože už jsem potkala spoustu mužů, kteří jsou v mapách horší než já (a to já nějaký extraexpert nejsem) a většina mužů, které znám, vede v poměru vyřčených slov minimálně 2:1. Chápu, že je to prostě takhle jednodušší. Nemáme v životě čas ke každému přistupovat jako k tabuli nepopsané a pomalu číst, co je na ní napsáno a poznávat toho druhého. A tak je jednodušší hodnotit ho na základě před-sudků. Tedy ještě předtím, než se o něm cokoliv dozvíme. Radši si ho hodíme do škatulky.

Jenže všichni víme, že škatulky nefungují. Jak už jste určitě z článku poznali, já se považuju za feministku. Bohužel nezapadám do feministické škatulky. Takže mi lidé tvrdí, že přece feministka nejsem. Protože ty nenávidí muže, jsou ošklivé staré panny a žádný muž je nechce, proto je ostatně nenávidí, to je přece jasné. No, a já mám muže fakt ráda, dokonce mnohé z nich i obdivuju a respektuju. Stejně jako ženy. Bradavici na nose nevlastním a děti taky s vyděšeným křikem neutíkají, když mě potkají na ulici. Takže sorry, nezapadáš do škatulky, tou feministkou fakt být nemůžeš. Tak třeba o třicet let a třicet kilo později.

Feministická škatulka je ještě k zasmání. Může mi být v podstatě jedno, co si o mě v tomto směru druzí lidé myslí. Mnohem horší je to se škatulkou muž/žena nebo dokonce správný muž/správná žena. Protože to, jestli jste muž nebo žena je většinou na první pohled patrné a zároveň je s tímto spojeno tooolik představ o tom, jaký/á byste měl/a být jako správný/á muž/žena.

Nebo je tohle ta "správná žena"?

Asi všichni cítíme, že u formování lidí do škatulek je něco divného. Můžete tady uřezat, tady přifouknout, tady ohnout, tady roztáhnout. Pak na chvilku přestanete dávat pozor, ohnuté se zase narovná a jste z ní  venku. To, že nezapadáte do škatulky feministky, i když se za ni prohlašujete, je každému, a nejspíš i vám, srdečně jedno. Jenže to, že nezapadáte do modelu správný muž/správná žena, už je trochu větší problém. Minimálně v tom, jak se na vás dívá společnost. Že si o vás ostatní řeknou, že jste nějací divní, je ještě to nejmenší. Ženy přece nechtějí budovat kariéru a vydělávat peníze, tak kam se to cpete. Proč byste měla mít stejný plat, když muž je přece živitel rodiny. Žena okolo třicítky by radši ani neměla chtít měnit zaměstnání, protože stejně půjde brzo na rodičovskou dovolenou, pak bude dítě pořád nemocné, takže jako zaměstnankyně nic moc. Když muž žádá o střídavou péči, je to přinejmenším podezřelé. Všichni přece víme, že 90 % mužů žádající o střídavou péči se chce jen pomstít ženě a o děti vůbec nestojí. Hlavně se o ně neumí postarat tak dobře jako žena - matka. 

Moc mě bavil jeden článek v ženském časopise o ženách, které mají netradiční ne-ženské povolání nebo koníčky. Celý článek byl vlastně o obhajobě těch žen, že i přesto jsou dostatečně ženské. Sice rády hrají hokej, jsou jeřábnice, ale malují se, rády klábosí s ostatními ženami, pečují o sebe... Uff, dobrý, můžeme si zaškrtnout ženu. Sice vykukuje noha až po koleno, ale zbytek se do kolonky vejde. Ale buďme rády, před sto lety se netoleroval ani vykukující kotník.

Tak zkusme udělat něco pro sebe i pro ostatní. Zkusme neškatulkovat. To, že se někdo narodí jako žena, přece neznamená, že musí dělat a užívat si věci, které jsou považovány za ženské. To stejné platí samozřejmě o mužích. Určitě existují muži i ženy, kteří dokonale zapadají do stereotypní představě o správných ženách a správných mužích. Mnohem víc z nás má ale něco z mužského i ženského. Tak dopřejme sobě i ostatním ten luxus a vytvořme si svoji vlastní škatulku, do které dokonale zapadneme. Ale pro jistotu si ji nechte trochu volnější, třeba z některé části časem vyrostete.

Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

Snad se ještě užijeme trochu babího léta, tak přináším jedno lehčí letní čtení. Pro mě ideální čtení ve volných chvilkách při učení na zkoušku. Nechci být diskriminující, ale asi jen pro ženy. Pozor, letní čtení neznamená, že u toho nebudete brečet. Budete. Asi od stránky 138 si připravte kapesníčky. Tímto zároveň nedoporučuji čtení v MHD - lidé jedoucí z práce s plnými taškami a otupělých výrazem se na vás dívají divně, když před nimi začnete pofňukávat a rozmazávat si řasenku.
I když píšu lehké čtení, téma moc lehké není. Je to o úraze a o tom, jak se v jediné sekundě můžete dostat blízko smrti. Ale zároveň tím přivést k tomu "pravému" životu někoho jiného.

Lehké letní čtení znamená, že se knížka čte sama. Taky je tak trošku návyková, takže ideální na ležení na pláži. Kde ani nevadí, že si ji skropíte slzami, protože je dávno pocákaná od vody. Čtivá, i když jsem ji navzdory mým špatným zkušenostem četla v češtině. U těchto typů knížek (rozuměj čtivá jednoduchá beletrie pro ženy) totiž dost špatně zvládat překlady typu "božínku" atd. na každé druhé stránce. V té angličtině to zní tak nějak víc cool. ;-) A pro britské spisovatelky mám slabost. 
Téma je maličko klišovité...přesně jak vypovídá název...hlavní hrdinka než HO poznala, žila svůj život jen tak napůl. Stejné město, stejná práce, stejný přítel, stejný domov. Teprve až s ním si začala uvědomovat bohatosti a rozmanitosti života.
Navzdory tématu se v knížce naštěstí klišé nevyskytují. Žádná megakráska, kterou všichni chtějí, ale ona o sobě pořád tvrdí, jak je průměrná a nezajímavá ani hrdinka, která vůbec nesportuje, jí jen čokolády a přitom je hrozně hubená a navíc má skvělou kariéru. Louisa je prostě taková obyčejně neobyčejná holka, kterou si lehce oblíbíte. Nepotkáte tady ani rádoby vtipné a trapné situace ani dlouhé pohledy do očí a líbání v dešti. Přesto je to romantika za tisíc. Ale taková ta milé obyčejná romantika, lehce plynoucí, dobře se čtoucí. Knížka, nad kterou se zamyslíte, a možná si taky něco uvědomíte o sobě a o svém životě...i bez psychologických rad a duchovních zkušeností.

Norský update - Řekni mi, jakou kávu piješ, a já ti řeknu, jakým jsi člověkem

Původně jsem chtěla pokračovat v mém nejčtenějším příspěvku Řekni mi, jakou kávu piješ, a já ti řeknu, jakým jsi člověkem. Ale nakonec jsem se rozhodla, že udělám nový. Původní příspěvek je už dost dlouhý sám o sobě, tak k němu nechci přilepovat ještě Norsko. Pokud si chcete přečíst původní kávový příspěvek, najdete ho tady. A nebo si na něj prostě klikněte napravo nahoře.

Nejde psát o Norsku a vynechat při tom kávu. Několikrát jsem slyšela, že Norové jsou největší pijáci kávy na světě. Něco, jako když my se chlubíme cizincům, že jsme první v pití piva. I když podle žebříčků na internetu Norové úplně první nejsou, rozhodně to v této zemi tak vypadá. Pokud si bez kávy neumíte představit svůj život, můžete se do této země vydat bez starostí i bez norské koruny v kapse. Dříve či později ji totiž určitě někde dostanete zadarmo. Termosky s kávou (často zdarma) najdete na spoustě míst - na poštách u přepážek, u supermarketů v odpočívacích místnostech, v informačních a turistických kancelářích. Pokud stanujete nebo přespáváte v blízkosti domu nebo veřejné budovy, může se vám lehce stát, že vám někdo úplně cizí donese kávu na snídani až "do postele". Automaty na kafe najdete i v naprosto každém vlaku - tady už se za ni ale platí. Úplný vrchol pro mě bylo jejich vaření kávy na výletech. Stejně jako já si s sebou na túru nikdy nezapomenu vzít čokoládu, Nor si s sebou na výlet nikdy nezapomene vzít kávu. A když už toho hodně ušel, udělá si přestávku, sedne si, vyndá z batohu plynový vařič, bombu a uvaří si kávu. Já si o sobě myslím, že jsem teda dost velký závislák, ale plynovou bombu a kartuš bych kvůli jednomu kafe rozhodně netahala.

Jedna káva zdarma...z pošty.

Zatímco všechny ostatní potraviny jsou cca třikrát dražší než u nás, káva vyjde zhruba stejně. Když srovnáte cenu v kavárně v Brně v centru a kávu někde v pekárně v Norsku, dáte za obě víceméně stejně. Rozdíl je v tom, že u nás to bude fakt dobré espresso a tam překapávaná káva. Kavárnu, která dělá presso byste v této skandinávské zemi hledali poměrně dlouho. Samozřejmě ne v Oslu nebo velkých městech. Ale na to, kolik kávy tam zjevně vypijí, mě to trochu překvapilo. V Norsku se totiž káva pije na množství. Ráno si člověk udělá termosku a jede do práce. Pokud si kávu někde kupujete, často se setkáte s bezedným hrnkem, tj. zaplatíte jednou a můžete si doplnit zdarma. Běžně je taky nabízeno větší množství kávy do termosky nebo konvičky. A teď by mě zajímalo, kolik z vás to napadlo...? Proč bych si kupovala kávu do konvičky, když si můžu koupit jeden šálek a zdarma doplňovat až do množství konvičky. Protože prostě Norsko. Když chtějí málo kávy, koupí si šálek, když chtějí hodně kávy, koupí si konvičku. Žádné vymýšlení.

A dostáváme se k nosné myšlence příspěvku. Proč pijí v Norsku tolik kávy?

Mám dvě teorie. Za prvé, v Norsku je všechno velké - jsou tam velké domy, velké farmy, velké vzdálenosti mezi domy, velké vzdálenosti mezi městy a vůbec je ta země celá taková natáhlá. Na velké vzdálenosti se vůbec dá v Norsku svést všechno - kvalita silnic, neúplná železniční síť i rezervovanost místních lidí. Tak proč ne i pití kávy ve velkém? A ta druhá, která zní logičtěji (protože spotřeba kávy je vysoká ve všech skandinávských zemích), je místní klima. Na severu Evropy je totiž v létě pořád světlo (nebo v noci přinejmenším šero) a v zimě pořád tma (nebo ve dne aspoň šero). V zimě se tedy pije káva, abyste se v tom šeru vůbec probudili a mohli začít normálně fungovat. Navíc také zahřeje. V létě potom, protože slunce a světlo je vzácné a Norové si ho chtějí co nejvíce užít. A abyste vydrželi, je třeba dopovat se kofeinem.