Den 24 Damtjonna - Voll
Boty nám přes noc krásně vyschly a my mohli v poledne vyrazit na další cestu. Kousíček to bylo ještě mokřady, ale boty naštěstí odolaly. Potom už nás čekala zpevněná cesta a následně jsem splnila mé předsevzetí, že až do Trondheimu budu šlapat po asfaltu.
Po včerejším maratonu jsem byla pořádně unavená, takže jsem se spíše táhla než šla. Až po dvou chlebech s rybičkami a téměř celém balíčku čokoládových sušenek to jakž takž povolilo. Dorazili jsme do Vollu, kde je jakési neoficiální poutnické centrum. Které už bylo ale bohužel zavřené. Tak jsme zamířili k blízkému kostelu a aranžovali fotky u patníku s kilometráží. Za chvilku přijelo auto, z něho vystoupil muž, že prý nás viděl z okna farmy a napadlo ho, že bysme třeba rádi viděli vnitřek kostela, tak nám ho přijel ukázat. Nejsou ti Norové úžasní? Včera za námi zase do deště vyběhl pán, protože si myslel, že bloudíme, a chtěl nám poradit cestu. Krásné. Začínám mít tuto zemi radši a radši.
Dostali jsme vyčerpávající výklad o nádherném kostele Rennebu, který je tradičně postavený celý ze dřeva. Do tvaru Y na návrh jednoho německého architekta. Paradoxně tyto Y kostely jsou jen v Norsku a stojí jich tu jen 11, z čehož byl tento nejstarší.
A aby ten den skončil ještě krásněji byla nám nabídnuta sleva na ubytování. Takže dneska nás čeká postýlka a sprcha a kuchyňka. Dokonce i vysoušeč bot, který jak pozoruju, je běžným vybavením norských domácností. Ten naštěstí dnes nepotřebujeme. A to všechno zařízeno v útulném norském stylu. Abych upřesnila předchozí informace, to slovo bylo "kose" a čte se to spíše "kúše" a znamená útulnost, pohoda. Přídavné jméno je koselig, kdybyste někdy chtěli pochválit Norům jejich útulný domek.
Děkujemeee.
Žádné komentáře:
Okomentovat