Úvod do Norska

Zrovna sedím na terase jednoho nádherného domu uprostřed norské divočiny u Osla. Sluníčko mi svítí do zad, popíjím bylinkový čaj a píšu tento příspěvek. Všude okolo jsou jen lesy, zpívají ptáci, občas okolo proběhne los a elf. Cítím se, jako kdybych na chvilku nakoukla do mého vysněného života. Kdybych to nebyla já, tak bych si snad i záviděla. Dobře možná bez těch losů a elfů. Upřednostňuju soby.

Když už jsme u těch losů, první den jsem si předsevzala, že chci vidět losa a soba. Netrvalo dlouho a už jsem i jednoho viděla - na značce "Pozor výskyt losů v dalších dvou kilometrech", které jsou tu na každém kroku. Když budete v Nosku procházet lesem a uslyšíte praskání větví, tak pokud to nejste vy, vsaďte si na losa. Vědom si své síly a neporazitelnosti si to pokojně šine lesem, při pochodu láme větve a je mu naprosto jedno, že ho všichni slyší. Já zatím viděla jeden obrys a jeden zadek. Celý los se mi ještě neukázal. Když už jsme u té norské zvířecí říše, už jsem si zjistila, že tu naštěstí nejsou medvědi. Je tady dost slimáků a mravenců. Nejotravnější jsou tady ale komáři. Jakmile si člověk sedne u vody v lese, začínají nálety. Vzhledem k tomu, že Norsko vypadá jako jeden velký les s ostrůvky jezer, je to vlastně všude. Po tomto jednom párminutovém sezení jsem si napočítala dvacet štípanců na noze od kolena  dolů. Vzhledem k tomu, že mé srdce a domov patří jižní Moravě, myslela jsem si, že jsem na komáry poměrně zvyklá. Ale naši jihomoravští pokojní komáři vůbec nemůžou těm norským konkurovat. Bio repelent, který jsem dostala od mamky na cestu místo makových buchet, jim naprosto vůbec nevadí. Nicméně po něm aspoň hezky voním hřebíčkem. Dopování se vitaminem B taky zatím žádný úbytek ataků komárů nepřineslo.

Co se týče Norska, základní informací je většinou to, že je krásné, ale strašně drahé. Obojí je pravda, kde v zahraničí taky není pro Čechy draho, že. Nejdražší jsou tu rozhodně služby - restaurace, hotely a jakákoliv doprava kromě vlastního auta. Když chodíte pěšky, spíte ve stanu, nakupujete v supermarketech a sami si vaříte, tak hlady neumřete. Ceny jsou tady v mnoha případech stejné nebo o trochu nižší než u nás. V Norsku ovšem v  norských korunách, u nás v korunách českých. Tím pádem je všechno cca třikrát dražší. Ovšem až na výjimky. Norové jsou první v pití kávy na světě a tak kafé je tu poměrně levné - cca 10 až 15 NOK. Existuje snad lepší země pro kávoholika jako jsem já? Moje kávová závislost tedy může zůstat bez starosti, že bych se jí chtěla zbavovat. Kiosky Narvesen, které tu najdete na každém rohu se velmi rychle staly mými oblíbenými zastávkami, protože mají akci kávu + jakýkoliv koláč za 25. Není to úplně nejlevnější ale taky ne likvidační. A tak věřte, že tu jednu kávu a sladké pečivo, které si za týden můžete dovolit si vychutnáte do poslední kapky  a drobečku a budete vnímat chutě, které jste doposavad v obyčejném koláči ani nehledali.

Další věc, kterou už o Norech pravděpodobně víte, je snaha o rovnoprávnost mezi pohlavími. Ženy jsou i součástí "hradní" stráže, která hlídá královskou rodinu. Otcové tu mají povinné 2,5 měsíce otcovské dovolené a není pro ně tudíž sebemenší problém kompletně se postarat o mimino, tedy kromě kojení, to nezvládají ani norští muži. Svou rodičovskou dovolenou nastupují po matce, ta má ovšem nárok pouze na 9 měsíců mateřské. Takže v necelém roce dítě pádí, tedy často je spíše nošeno, do školky nebo svěřeno jiným osobám. Předpokládám, že vývojovým psychologům se to moc nelíbí. Matně si pamatuju, že někdy okolo této doby se vytváří a upevňuje citová vazba dítěte k blízké osobě. A tato forma ho ovlivňuje v celém dalším životě. Nicméně Norsko jako země psychopatů opravdu nevypadá. Pokud požádáte kohokoliv u domu, jestli vám dá vodu, s úsměvem okamžitě vyhoví. Občas se i zeptá, kam jdete nebo s vámi chvilku pohovoří na téma Praha a cestování obecně. Když něco chcete, zeptáte se nebo si o něco řeknete, snaží se vám vyhovět. Ale nic víc, než o co si řeknete, většinou nečekejte. Tím ale nechci říct nic špatného. Norové jsou opravdu hodně ohleduplní, autem vás objíždí na dva metry daleko. A pokud mezi vámi a potenciálně předjíždějícím autem ty dva metry nejsou, tak klidně zastaví a počkají, až bude dostatek prostoru na předjetí. Dokonce, když si vedle vás, zpocených poutníků, sednou na lavičku, ani se na vás ošklivě nepodívají, že smrdíte, pouze si odsednou na úplný kraj. Nejspíš  je to přesně tak, jak nám řekl jeden Slovák, v jehož karavanu jsme couchsurfovali - Noři jsou prostě bohatí a zvyklí mít všechno, co potřebují a chtějí, a tudíž je v první chvíli ani nenapadne,  že vy byste to mohli mít jinak.

To, že v Norsku si na zamykání čehokoliv moc nehrají, se u nás většinou ví. Tedy minimálně do té doby než se EU a tudíž i jejich hranice otevřeli východní Evropě. Hned první Nor, kterého jsme potkali, nám vyprávěl, jak Poláci a Litevci s velkým autem objíždí norské domy a vykrádají je. Což se pochopitelně neposlouchalo úplně příjemně. A na poctivosti  je toho tady hodně založeno - zaplatíte kávu a jdete k automatu, který vám ji udělá a kdybyste  si udělali tři, nikdo si toho nevšimne. Jenže tohle už je náš způsob uvažování, ne jejich. Vždycky jsem si myslela, že tato kreativita v podvádění je vlastní chudým lidem, ale Norsko bylo do cca 60. let, než objevili ropu, jednou z nejdchudších zemí. Tak nevím, jsou to prostě Vikingové.

Tolik tedy k Norsku po asi 9 strávených dnech v něm, uvidíme, jak se změní názor po měsíci. A další příspěvky už budou spíše cestovatelsko putovací.