Cesta na sever - den 3

3. den

Jessheim - Dal

Peregrino, 

dáme víno,

pak půjdeme,

jen budeme.

Peregrino, peregrino.

Tak tuhle písničku složil a nazpíval jeden poutník o své cestě z Pamplony do Santiaga. Po hodině broukání jsem si ještě vzpomněla i na část sloky.

Šel jsem cestu dlouhou,

myšlenku pouhou,

do svý hlavy pustil...

Tak tuto myšlenku pouhou jsem měla dneska celý den v hlavě já a zpívala si ji pořád dokola. Při obzvlášť únavné cestě kolem silnice (FAKT NESNÁŠÍM chození okolo silnice) jsem jí vymyslela další dvě sloky. 

Cestu dlouhou jsem ovšem neměla, pouze cca 20 km do Dalu. Dal je indicky čočka a taky tam bydlí Kristýna, která se uvolila mě ubytovat.

Cestou do Dalu jsem možná viděla dva poutníky, aspoň vypadali jako poutníci, seděli u benzínky a svačili a já se k nim bohužel nemohla kvůli plotu dostat. Tak pořád jen tuším nějaké osoby přede mnou a za mnou. Ze zoufalství jsem se ptala na jiné benzínce jestli náhodou netuší něco o svatoolafské cestě, a kde bych mohla dostat razítko, a měla jsem pravdu, náhodou netušili vůbec nic. Po cestě jsem pohrdla možností si cestu prodloužit přes ohradu plnou koníků a krav a pokračovala rovně. Kůň byl krásně krotký, tak jsem si ho jen pohladila a pověděla mu, jak je krásný. A zároveň jsem si připomněla, že až přijedu, tak konečně musím zkusit tu jízdu na koni, o které přemýšlím už asi 15 let.

Nacházení Kristýny bylo trochu dramatické. Zrovna jak naschvál mi došel kredit na norské kartě, kde mám datové připojení. Kristýně mobil spíše nefungoval než fungoval, takže moje sms a volání nedostávala. A já bloudila a hledala dům, ve kterém bydlí. Až jsem dobloudila na nádraží, kam zrovna jako náhodou dojel vlak a já se tudíž mohla připojit na wifi, vyhledat na mapách ten správný dům a dojít k němu. Tam jsem ovšem obcházela byty a klepala, jestli někdo neví, kde bydlí. Potom znovu zkoušela volat a tentokrát už to naštěstí vyšlo a s Kristýnou jsme se našli. Určitě všichni znáte tyto úžasně dramatické situace, kdy něco zrovna jak naschvál nevychází, vy už skoro panikaříte a najednou se situace zničehonic obrátí.

Kristýna je úplné požehnání. Než jsem si stihla vyzout boty, už jsem měla na stole kávu, kolu a kuřecí polévku, prádlo v pračce a čistý ručník u sprchy. Následně jsem dostala ještě druhý chod, koupila mi ze svojí karty kredit, který jsem já ze svojí české nemohla zaplatit a poradila s nejlevnější letenkou. K tomu ještě starostlivé dotazy, jestli nemám žízeň, hlad, jestli nechci to nebo ono a ještě mi přibalila jídlo na cestu. A u toho všeho se tvářila, že to vlastně nic není. Ale JE. Opravdu. Takže znovu děkuji Kristýně...i všem dobrým lidem a za dary na mé cestě.
Jo, a abych nezapomněla, čtvrtkilový dresing jsem úspěšně vyměnila za topinkovou pomazánku.