Starodávné keltské požehnání na zadní straně poutnického pasu
Ať Tě cesta vede,
Ať vítr vždy fouká do Tvých zad,
Ať slunce svítí na Tvou tvář,
Ať déšť jemně zavlažuje Tvá pole,
A než se opět setkáme,
ať Tě Bůh opatruje ve své dlani.
Ať Tě cesta vede,
Ať vítr vždy fouká do Tvých zad,
Ať slunce svítí na Tvou tvář,
Ať déšť jemně zavlažuje Tvá pole,
A než se opět setkáme,
ať Tě Bůh opatruje ve své dlani.
1. den
Oslo - Holt Vestvollen
Není to nuda mít fotku s úvodním kamenem na začátku svatoolafské cesty v tričku a kraťasech, se slunečními paprsky a modrou oblohou v zádech? Hrozná. Proto mám svoji první fotografii v dešti a červené pláštěnce. Místo poutnice vypadám jako červená karkulka, která se vydala přes les k babičce. Jen bohužel nemám ten košík s vínem a bábovkou. Zato si nosím na zádech celý domeček.
Oslo - Holt Vestvollen
Není to nuda mít fotku s úvodním kamenem na začátku svatoolafské cesty v tričku a kraťasech, se slunečními paprsky a modrou oblohou v zádech? Hrozná. Proto mám svoji první fotografii v dešti a červené pláštěnce. Místo poutnice vypadám jako červená karkulka, která se vydala přes les k babičce. Jen bohužel nemám ten košík s vínem a bábovkou. Zato si nosím na zádech celý domeček.
Už jen najít ten první šutr byla celkem fuška. Půl hodinu jsme kroužili okolo místa, kde by to dle mapy mělo být, a on nikde. Už jsem si říkala, jak chci takhle dojít do Trondheimu, když nenajdu ani start cesty. Ale nakonec jsme začátek úspěšně našli a já tak mohla vyrazit.
První den byl deštivý, můj start do Santiaga byl taky deštivý. Tak jsem si obě znamení rychle spojila a řekla si, že to bude určitě stejně super cesta jako do Santiaga. V psychologii se tomu říká falešná korelace - spojování nesouvisejícího a označování za znamení.
První den překvapivě vedl téměř celý po Oslu. Ihned za Oslem mě čekal na zdolání první kopec, vysoký celých 324 m. Nahoře byla vrcholová kniha, tak jsem se do ní zapsala, aby všichni viděli, že jsem to taky zvládla.
Potom už jsem hledala jen boudičku nebo chatu na spaní, což bylo nejlepší překvapení dne. Uprostřed lesa byl totiž nejen avizovaný přístřešek, ale u něj postaveno mega týpí s dřevěnou podlahou a spoustou lavic a stolů a dvěma promítačkami. Nezamklé. U týpí stály dvě budky. A nebyly to obyčejné budky. Byly to kadibudky. Dřevěné kadibudky s vonnýma svíčkama a luxusním toaleťákem se štěňátkem (ať nedělám reklamu). K večeři jsem si dala lesní jahody a ani jsem neroztahovala karimatku a ustala si na obrovském měkoučkém fat boyi.
První den byl deštivý, můj start do Santiaga byl taky deštivý. Tak jsem si obě znamení rychle spojila a řekla si, že to bude určitě stejně super cesta jako do Santiaga. V psychologii se tomu říká falešná korelace - spojování nesouvisejícího a označování za znamení.
První den překvapivě vedl téměř celý po Oslu. Ihned za Oslem mě čekal na zdolání první kopec, vysoký celých 324 m. Nahoře byla vrcholová kniha, tak jsem se do ní zapsala, aby všichni viděli, že jsem to taky zvládla.
Potom už jsem hledala jen boudičku nebo chatu na spaní, což bylo nejlepší překvapení dne. Uprostřed lesa byl totiž nejen avizovaný přístřešek, ale u něj postaveno mega týpí s dřevěnou podlahou a spoustou lavic a stolů a dvěma promítačkami. Nezamklé. U týpí stály dvě budky. A nebyly to obyčejné budky. Byly to kadibudky. Dřevěné kadibudky s vonnýma svíčkama a luxusním toaleťákem se štěňátkem (ať nedělám reklamu). K večeři jsem si dala lesní jahody a ani jsem neroztahovala karimatku a ustala si na obrovském měkoučkém fat boyi.
2. den
Holt Vestvollen- Jessheim
Ráno jsem se probudila s vědomím, že je aspoň deset hodin a já musím vstávat. Bylo totiž dost světlo. To je v Norsku trochu potíž. Tma emigrovala na jih. Takže je tady pořád světlo, no možná v jednu v noci je tak trochu šero. Tělo trochu protestuje a i když jsem každý den unavená, tak nechce a nechce jít spát. Protože ve dne se přece spát nechodí.
Holt Vestvollen- Jessheim
Ráno jsem se probudila s vědomím, že je aspoň deset hodin a já musím vstávat. Bylo totiž dost světlo. To je v Norsku trochu potíž. Tma emigrovala na jih. Takže je tady pořád světlo, no možná v jednu v noci je tak trochu šero. Tělo trochu protestuje a i když jsem každý den unavená, tak nechce a nechce jít spát. Protože ve dne se přece spát nechodí.
Každopádně já druhý den vyskočila ze spacáku ještě před sedmou. Dost rozdíl oproti předchozímu tahání ze spacáku okolo desáté. Tak jsem se sbalila, rozloučila s týpím a budkama a vyrazila. V deset jsem přišla ke kameni 608 km do Nidaros - Trondheimu. Jak jsem mohla od dvou hodin předchozího dne ujít 35 km je mi doteď záhadou.
Cesta vedla celý den buď po asfaltu nebo vysokou trávou. Není nadto se pěkně suchá hned po ránu projít mokrou trávou a mít zase promočené kalhoty až nad kolena. Ještě že jsem si ráno prozřetelně navoskovala boty.
Když jsem si tak ve tři vzpomněla, že bych se mohla najíst a koukla se do mapy, kde je supermarket, nebyl vidět široko daleko. Měla jsem sice ještě placky s marmeládou, ale ty se mi nějak nechtěly jíst. Tak jsem si řekla, že to nějak dopadne a vyrazila dál. A ejhle, o 50 metrů dál jsem potkala obchod. Potěšena tím, jak se mi hezky daří, jsem tam nakráčela a sebevědomě si koupila něco, čemu nerozuměla, ale vypadalo to jako kaše z cizrny nebo jiné zeleniny. A těšila se na sváču. Po ochutnání venku jsem zjistila, že je to dresing do salátu. S plackou a rajčetem to nebylo úplně nejhorší, ale čtvrt kila dresingu opravdu nesníte. Tak to teď musím tahat v batohu, asi někoho podaruju.
Cesta vedla celý den buď po asfaltu nebo vysokou trávou. Není nadto se pěkně suchá hned po ránu projít mokrou trávou a mít zase promočené kalhoty až nad kolena. Ještě že jsem si ráno prozřetelně navoskovala boty.
Když jsem si tak ve tři vzpomněla, že bych se mohla najíst a koukla se do mapy, kde je supermarket, nebyl vidět široko daleko. Měla jsem sice ještě placky s marmeládou, ale ty se mi nějak nechtěly jíst. Tak jsem si řekla, že to nějak dopadne a vyrazila dál. A ejhle, o 50 metrů dál jsem potkala obchod. Potěšena tím, jak se mi hezky daří, jsem tam nakráčela a sebevědomě si koupila něco, čemu nerozuměla, ale vypadalo to jako kaše z cizrny nebo jiné zeleniny. A těšila se na sváču. Po ochutnání venku jsem zjistila, že je to dresing do salátu. S plackou a rajčetem to nebylo úplně nejhorší, ale čtvrt kila dresingu opravdu nesníte. Tak to teď musím tahat v batohu, asi někoho podaruju.
Cílem toho dne byl Jessheim, kde jsem měla domluvené spaní přes couchsurfing, což mělo být podle mapy cca 25 km. Když už jsem šla opravdu podezřele dlouho, podívala jsem se znovu do mapy a zjistila, že jsem špatně spočítala kilometry a bylo to dobře přes třicet. Tak mě večer čekal desetikilometrový maraton, abych dorazila aspoň v relativně normálním čase.
Za celý den jsem potkala tři kostely, všechny zavřené. Ale aspoň toalety byly vždycky otevřené. Za dva dny nemám v pasu ani jedno razítko, protože jsem prostě nenašla, kde je dávají. A zatím jsem nepotkala živou poutnickou duši. Naštěstí tedy ani mrtvou.
Za celý den jsem potkala tři kostely, všechny zavřené. Ale aspoň toalety byly vždycky otevřené. Za dva dny nemám v pasu ani jedno razítko, protože jsem prostě nenašla, kde je dávají. A zatím jsem nepotkala živou poutnickou duši. Naštěstí tedy ani mrtvou.
Žádné komentáře:
Okomentovat