Lovce draků už jsem vyhlížela dýl a nakonec ke mně radši přišel sám. Koupila si ho spoludobrovolnice ve Španělsku. Zatímco četla, koukala jsem na ni jak labrador na svého obědvajícího pána a počítala stránky do konce. Zvláště, když u čtení vydávala všelijaké citoslovce a slova jako "neeeeee", "proooooč" a "cožeeeee?". Jakmile ji dočetla, podívala se na mě se slzami v očích a řekla, že si ji asi začne číst hned znovu od začátku. Načež můj pohár trpělivosti přetekl, a knížku jsem jí vytrhla z rukou a utíkala si číst na zahradu. A z té jsem se nehnula dalších pár dní... no, hnout jsem se občas musela.
Ale knížka mě neskutečně chytla. Znáte ten pocit, kdy už se nemůžete dočkat, až znovu budete moci číst? A nemůžete odložit knížku ani ve dvě ráno? Tak takto přesně to bylo se mnou a Lovcem draků. Snažila jsem si čtení šetřit, jak jsem mohla. Ale to se fakt nedalo. Ještě, že jsem ji četla v angličtině, díky čemuž to trvalo aspoň trochu déle, než kdybych ji zhltala v češtině.
Ale abych trochu napsala i o obsahu tohoto skvostu. V popisu je uvedeno, že je to drama z afghánského prostředí. Děj knihy se tedy odehrává v Afghánistánu - současném a taky minulém -, taky v Americe a trochu v Pákistánu. Což už je samo o sobě dost exotické. Vypráví o životě hlavního hrdiny Amira od jeho dětství až do zralé dospělosti. Jeho příběh se prolíná s afghánskými dějinami - od mírových let přes různé okupační režimy až po vládu Talibanu. Kniha je částečně autobiografická.
Všechny informace o obsahu ukazují, že kniha je rozhodně zajímavá. Ale nejlepší jsou na ní zápletky, některé maličko předvídatelné, ale většina totálně překvapivých. A mnohé z nich opravdu drsné. Až tak, že jsem měla tendenci přeskočit pár stránek, abych o nich nemusela číst. Takové, že přemlouváte hlavního hrdinu, aby to prosím nedělal, a až do posledního slova dětsky naivně věříte, že vás poslechne a opravdu to neudělá.
Pro mě jediná malá nevýhoda této knížky byla její političnost. Dost jsem se ztrácela v jednotlivých režimech a dobách, ale možná to bylo způsobeno i tím, že jsem ji četla v angličitně.
A proč název Lovec draků? Okolo draků - těch papírových - se točí spousta zápletek příběhu. A není to obyčejné pouštění draků jako u nás na podzim. "Lovení" draků je důležitým soubojem a má v Afghánistánu (ale taky třeba v Indii nebo v Bangladéši) velkou tradici. A o tom, jak celá hra probíhá, už si přečtěte sami. Mimochodem, tento sport byl v letech 1996 - 2001 v Aghánistánu zakázán Talibanem jako ne-islámský.
Když jsem knihu dočetla já, bylo mi hrozně smutno. Jako bych odjížděla z letního tábora. A opravdu, i já jsem chvilku přemýšlela o tom, že ji rovnou začnu číst znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat