Paní nebo k mání?

Poslední dobou, tedy už je to pár let, jsem dospěla do věku, kdy už bych mohla být paní. Spíše tedy vzhledem než věkem, občanku už po mě v hospodách holt nechtějí. A baví mě ty pohledy a hádání, případně ptaní jestli paní nebo slečna s doslovem "abych neurazil/a". Jako kdybych vypadala, že je umlátím kabelkou, když to neřeknou správně. Nedávno to jeden prodavač vyřešil velmi kulantně a oslovil mě mladá dámo. Vůbec jim to nezávidím. Když osloví paní, tak to může vypadat, že daná žena vypadá staře. Asi proto ještě pro jistotu dodají mladá paní, a to radši všem ženám v libovolném věku. Pokud zase označí za slečnu, mohou se dočkat osočení, jestli to jako vypadá, že ji nikdo nechce.

Ve filmech pro pamětníky se slečnovalo
a panídoktorovávalo fest.

Zajímavé je, že po získání titulu na slečnu ztrácíte nárok. Automaticky jste paní - paní doktorka, paní inženýrka a tak. Z toho by tedy vyplývalo, že oslovení paní s sebou přináší větší vážnost. A v dřívějších dobách měla vdaná žena opravdu vyšší sociální status než svobodná. Asi před dvěma lety jsem byla v Praze na Vyšehradě a zabloudila i na slavný hřbitov. Trochu mě pobavilo, trochu udivilo, co jsem četla na náhrobcích. U mužů tam totiž byly vyjmenovány všechny funkce a tituly, ženy byly až na výjimky "jen" poslušné a oddané manželky. Nechci, aby to vyznělo špatně. Myslím, že vytváření domácího zázemí dětem a manželovi se vyrovná leckterému titulu i funkci. Jen bylo zjevné, jak se postavení ženy odvozovalo od postavení muže. Když holt některá nebyla oddaná manželka, tak měla smůlu. Ale pak mě napadlo, že to třeba bylo úplně naopak. Možná to bylo napsané ve stylu "za vším hledej ženu" a je třeba, aby i na hrobu bylo jasně napsáno, komu vděčíme za úspěch slavného stavitele nebo doktora.
Ale když už jsme se dostali k titulům. Na jejich používání si tady také dost potrpíme. Dáváme si je na zvonky, na schránky a dokonce i na náhrobní kámen. Pracovala jsem v akademickém prostředí a tam se na užívání titulů důsledně dbalo. Vrcholem pro mě byla věta na jedné schůzce: "Pane magistře prosím podejte panu magistrovi židli." Rozlušit kdo má komu podat židli ještě nebylo to nejsložitější. Oslovuje se totiž nejvyšším titulem a občas to rozklíčovat chce vysokou školu titulovou. A tu já nemám, tak jsem pro jistotu pořád tvrdohlavě psala emaily začínající jako "dobrý den" místo "vážený pane inženýre". Navíc mně toto oslovení vždycky vytvořilo úsměv na tváři. Mám v životě spoustu rolí, kterými bych se označila, ale jako "vážená paní inženýrka" se zrovna necítím.
A tak si vždycky vzpomenu na jednu scénu z Básníků, kdy Štěpán přijde na oběd k rodičům své vyvolené.
Tatínek: „A představte si, pane Šafránku…“
Maminka: „Pan Šafránek je doktor, tatínku!“
Tatínek: „No, Šafránek je snad taky, ne?“
P.S.: Pokud vás to zajímá, tak podle našeho etiketového guru Ladislava Špačka oslovujeme všechny ženy paní. Oslovení slečna použijeme pouze u velmi mladé ženy nebo u té, která si ho přeje, tj. představí se jako slečna, případně vás opraví.