Must-do in Santiago

Jako první a základní je samozřejmě správné ubytování. Já maličko zaujatě tvrdím, že nejlepší je to v hostelu Meiga Backpackers, je asi 10 min. od katedrály, napůl poutnický a napůl baťůžkářský hostel, což vytváří zajímavou atmosféru. Navíc jsou tam samozřejmě skvělí dobrovolníci a pokud budete mít trochu štěstí, tak bude i večerní grilování, pondělní sledování nové epizody Hra o trůny nebo prostě jen sezení a povídání na zahradě pod stanem u vína. Navíc jsou tam koupelny, které jako by vypadly z Harryho Pottera. A já osobně doporučuju pokoj č. 2, oranžově vymalovaný a nejkrásnější. Noc stojí 10 EUR i se snídaní.
A z hostelu se můžete vydat prozkoumávat město. Nebudu tady psát o návštěvě katedrály a prolézání všech možných i nemožných uliček, to je asi v Santiagu samozřejmost.

Výhled z parku

Když se vydáte z hostelu pořád rovně a projdete celým starým městem až na konec, kde už rovně jít nemůžete a zahnete doprava, přijdete do parku. Myslím, že oficiálně se jmenuje Alameda, ale já mu říkala Dos Marias park a někdo dokonce "the nice park - ten hezký park", což o něm dost vypovídá, protože je opravdu nádherný. A Dos Marias? V parku je sousoší dvou žen, dvou Marií, které v Santiagu skutečně žily někdy v 50. letech a každý den chodily do parku, na sobě šaty a obdivuhodnou vrstvu makeupu, sedávaly na lavičce a skládaly komplimenty všem mužům procházejícím okolo....něco jako: "Mladý muži, tu záři způsobuje Váš oslňující úsměv nebo Vaše pleš?". Z parku je navíc nejkrásnější vyhlídka na katedrálu a uprostřed stojí starý kamenný kostelík.
Až se dost vynadíváte, vemte to zpátky po Rúa do Franco, což je víceméně hlavní ulice v Santiagu. Hned na začátku (nalevo, číslo domu asi 48 nebo 50) si nezapomeňte koupit zmrzlinu, piňa colada je přímou cestou do ráje. A porce jsou dost velké, takže Vám zmrzka vydrží až na náměstí před katedrálou, kde můžete sledovat přímý přenos soutěže o nejoriginálnější poutnickou fotografii. Když už jsme na Rúa do Franco, rozhodně stojí za to se zastavit v Taberna do Bispo (č.p. 37), kde mají luxusní flan (něco jako karamelový puding, ale mnohem lepší) a v restauraci Barbantes (směrem od katedrály nalevo hned na rohu) gambas al ajillo - krevety v česnekové omáčce.

Gambas al ajillo

Pokud nepadnete únavou nebo přejedením a budete chtít vyrazit do víru velkoměsta, rozhodně zamiřte do Casa das Crechas (Vía Sacra 3), což je stylová galicijská hospůdka s téměř každonoční živou hudbou různých žánrů. A nebo možná budete mít to štěstí a zažijete živý koncert přímo na některém z náměstí. Ostatně zas tak velké štěstí to ani být nemusí, protože Španělé nevynechají jedinou příležitost uspořádat oslavu. A kombinace živé muziky na náměstí před historickým kamenným kostelem spolu s teplým večerem a tancujícím davem místních i doputovavších je úžasná.
Až budete mít dost potulování se uličkami historického města a opět zatoužíte po přírodě, rozhodně se vydejte po proudu řeky Río Sarela. 

Dolů okolo kostela San Francisco, doprava okolo rozestavěného univerzitního areálu, přejdete silnici a už jste v parku, kudy řeka protéká. Vydáte se po proudu, parkem a ulicí, která vás dovede až ke kamennému mostku mezi domy, který přejdete a už jste tam. Nejkrásnější místo v okolí Santiaga. Je to v podstatě stejná říčka, u které se přechází most cestou na Finisterru, jen cesta na Finisterru vede bůhví proč po špatné straně břehu. Po pravém břehu řeky vede cestička, kolem eukalypty a říčka si to vesele skáče a vodopáduje po kamení nebo vytváří malé bazénky na koupání pro otužilce. Cestou procházíte starými kamennými opuštěnými domy, prorostlými stromy, které jako by vypadly z Angkor Watu.  Pokud jste tedy následovali moje předchozí rady a vyzkoušeli všechny jídla, asi jste trochu přečerpali rozpočet....a tady roste spousta kopřiv, fenyklu, máty... :-)